Obec vlastní kanalizaci pro veřejnou potřebu. Přes pozemek soukromého majitele vede obecní kanalizace v délce cca 60 metrů, která byla vybudována kolem roku 1986 v tzv. akci "Z". Na tuto kanalizaci je připojen i výše zmiňovaný vlastník nemovitosti. Majitel pozemku nyní požaduje po obci jednorázovou náhradu jako majetkovou újmu z důvodu omezení v obvyklém užívání pozemku. Odkazuje se na Vodní zákon §58/3 a Zákon o vodovodech a kanalizacích § 7/4 a §5. Dále se odkazuje na Zákon o oceňování majetku, předpis č. 151/1997Sb. Problém je v tom, že neexistuje žádná dokumentace o provedení stavby kanalizace a přesný rok zhotovení z již zmíněného důvodu a to akci "Z". Otázka zní, má právo majitel pozemku na jednorázovou náhradu? V případě že ano, tak jakým způsobem má být určena náhrada? Dále se domníváme, že obecní kanalizace je veřejně prospěšná stavba na kterou by se náhrada neměla vztahovat.

Je třeba nejprve postavit najisto, zda se v daném případě jedná o kanalizační stoku, nebo o kanalizační přípojku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Pokud jde o kanalizační přípojku, nejedná se o vodní dílo a, neprokáže-li se opak, za vlastníka kanalizační přípojky se podle § 3 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích považuje vlastník pozemku. Nárok na náhradu v takovém případě vlastníku nepřísluší.

Pokud se v daném případě jedná o kanalizační stoku ve vlastnictví obce, jde o vodní dílo ve smyslu § 55 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách v účinném znění, v účinném znění (dále jen „vodní zákon“). Podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Zákon zde tedy de facto zřizuje služebnost inženýrské sítě (věcné břemeno) zatěžující vlastníka, resp. jeho pozemek. Pokud s vlastníkem pozemku v minulosti nebyla sjednána dohoda o užívání pozemku ani mu nebyla poskytnuta náhrada za jeho užívání, má vlastník pozemku podle tohoto ustanovení nárok na jednorázovou náhradu. Tento nárok je podle přechodného ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. od 2. 1. 2016 vymahatelný soudně.

Co se táče nároku na náhradu podle § 58 odst. 3 vodního zákona, tento nárok může vzniknout pouze u takového vodního díla, u něhož bylo konkrétním rozhodnutím vodoprávního úřadu stanoveno ochranné pásmo. Takto stanovené ochranné pásmo nelze zaměňovat s ochranným pásmem ve smyslu § 23 zákona o vodovodech a kanalizacích, které je zřízováno přímo ze zákona. Podle tohoto ustanovení se nahrazuje pouze konkrétní majetková újma vzniklá vlastníku pozemku v důsledku zákazu nebo omezení vyplývajícího z rozhodnutí o stanovení ochranného pásma.

Co se týče nároku na náhradu podle § 7 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, tento nárok se vztahuje pouze ke konkrétní majetkové újmě, případně nemajetkové újmě (omezení v obvyklém užívání), způsobené vlastníkovi pozemku v souvislosti s konkrétním výkonem práv vlastníka kanalizace podle § 7 odst. 1 a odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizací (kontrola, údržba, stavební úpravy, umísťování tabulek). Takovou újmu by měl být vlastník pozemku schopen konkrétně popsat a případně i vyčíslit.

Výše jednorázové peněžité náhrady podle § 59a vodního zákona je primárně ponechána na dohodě stran a může být teoreticky libovolná. Měla by vycházet z místních podmínek, přičemž rozhodujícími faktory jsou rozsah a velikost vodního díla (vč. případného ochranného pásma), míra omezení pozemků pro jiné účely atd. Není-li dohoda možná, je třeba výši náhrady stanovit za pomocí odborného či přímo

znaleckého posouzení, případně o věci rozhodne soud. Lze doporučit, aby dohoda o poskytnutí náhrady výslovně stanovila, že je jí vypořádán nárok podle § 59a vodního zákona, případně aby také výslovně zřizovala věcné břemeno zatěžující pozemek a řešila i případné budoucí nároky vlastníka pozemku (např. vzdání se nároků na náhradu podle § 7 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích).