O jakou aktivitu šlo? V čem je výjimečná?

Objekt čp. 29 ve Hlincích s místním názvem „Špejchar“ je částečně zachycený již na mapě stabilního katastru z roku 1841. Jedná se o historický objekt ve východní okrajové části obce, jehož nejvyšší a nejstarší kamenná část byla postavena v roce 1799 původně jako třípatrová kontribuční (kontribučenská) sýpka. Severně od sýpky dnes stojí samostatná hospodářská stavba, jedná se o dvoukomorový zaklenutý sklep, postavený minimálně o 90 let později než sýpka. Se změnou využití objektu byl k západní štítové stěně sýpky v období první republiky (v roce 1926) přistavěn společenský sál a na zahradě venkovní suché záchodky. Od doby před 1. světovou válkou až do roku 2012 vlastnila Špejchar rodina Blechova z Hlinců, přízemí objektu sloužilo po roce 1910 částečně jako hostinec „Ve špejcharu“ a obchod, původně ještě bez společenského sálu, částečně také k bydlení, horní dvě patra pak jako půda. V roce 2012 se stal celý areál opět majetkem obce Hlince a následně byl vypracován projekt obnovy na celý areál, který umožnil provedení citlivé rekonstrukce při zachování stavebně historických a památkových hodnot Špejcharu a jeho areálu tak, aby po opravách vyhovoval současným požadavkům na objekty „kulturně-společenského charakteru“. Zároveň se podařilo zachránit konstrukce, staré i více jak 200 let a celý areál uzavřít novým oplocením na půdorysu venkovské usedlosti. Ve Špejcharu se konají různé obecní a spolkové společenské akce, Myslivecký sál je vyzdoben trofejemi místního mysliveckého sdružení.

Jaká doporučení/rady lze z realizace Vašich aktivit vyvodit a poskytnout ostatním obcím s podobným záměrem?

Najít odvahu, kvalitního projektanta, spolupracovat s odborníky přes historii a s památkáři, zajistit finanční prostředky z grantů a dotací, najít pro objekt smysluplné využití.

Setkali jste se při realizaci aktivit/projektu s událostí, která je/ho zásadně ovlivnila?

Ze studny byl při obnově Špejcharu vyjmut zdánlivý kus trámu, téměř potopený ve sloupci vody, který se tak stal prvním významným archeologickým nálezem. Jednalo se totiž o dřevěný sací koš s dochovanou sací mřížkou od původní dřevěné pumpy, který se zachoval díky trvalému ponoření ve vodě – obdobně jako piloty plaského kláštera. Při čištění usazenin na dně studny byla nalezena i dřevěná hlavice horní přechodové části tělesa se zachovanou vně vystouplou přírubou sacího koše, hlavici se však nepodařilo dochovat. Uvědomíme-li si, že po dřevěných pumpách nastoupily po dokonalém zvládnutí zpracování železa pumpy kovové a litinové, může se opravdu jednat o předmět z přelomu 18. a 19. století. Těleso dřevěného sacího koše prošlo dlouhodobým a náročným konzervačním procesem až v Opavě a bude vystaveno v expozici NTM v Plasích.

Poznámky

Na obnově se kromě firem významně podíleli také obyvatelé a pracovníci obce.