Liberecký kraj Národní památkový ústav, ÚOP Liberec Ministerstvo kultury, odbor památkové péče
O jakou aktivitu šlo? V čem je vyjímečná?
Šlo o stavební obnovu objektu, který je památkou na významnou etapu v historii města, kdy Dubá byla jedním ze tří hlavních středisek pěstování chmele v Čechách. Sama sušárna je užitím 2 válcových sušících věží ojedinělá v celé kontinentální Evropě.
Prvním krokem byly zemní práce v okolí budovy v roce 2013, intenzivnější stavební obnova je realizována postupnými kroky od roku 2017, předpokládá se do roku 2023
Jaká doporučení/rady lze z realizace Vašich aktivit vyvodit a poskytnout ostatním obcím s podobným záměrem?
Rozhodně nesedět se založenýma rukama a pocitem, že si nás svět nevšímá. Obrátit se na pracovníky památkové péče a zároveň na specialisty na územním pracovišti NPÚ. Dále viz.poznámky
Setkali jste se při realizaci aktivit/projektu s událostí, která je/ho zásadně ovlivnila?
Jedním ze zásadních momentů, které ovlivnily další chod událostí, bylo velké pochopení a řekl bych až ztotožnění pracovníků odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu na Libereckém kraji s tímto projektem obnovy. Jde totiž o památku výjimečnou a významnou i v celorepublikovém kontextu.
Poznámky
Sušárnachmele, s dvěma sušícími věžemi, je významnou technickou památkou, upomínající na někdejší slávu dubského chmelařství, které ovlivnilo i mnohé zdejší lidové stavby.
Nejstarší písemný doklad o existenci sušárny a sířírny chmele na jižním okraji města Dubá je z roku 1877. V Dubé je doloženo v době největší produkce chmele šest sušáren a síříren, z nichž se pouze tato dochovala víceméně v původním stavu, proto je cennou technickou památkou. Protože byly zničeny stavební spisy z předválečného období, není možné vysledovat průběh stavby a přestaveb objektu. Prvními majiteli a pravděpodobně i staviteli byli manželé Langhansovi z čp. 133 v Dubé. Počátkem roku 1877 sušárnu koupili obchodníci s chmelem J. Grundfest z Horní Vidimi a A. Sommer z Prahy. Koncem 19. století došlo k rozšíření sušárny, přistavěna byla severní část. Tomu odpovídá i datum nad jedním z vchodů – 1889. V roce 1904 získali sušárnu manželé Grundfestovi z Dubé a v listopadu roku 1924 ji koupili i s vybavením manželé Reichmannovi z čp. 40 v Dubé, kteří vše v roce 1936 odprodali chmelařskému spolku Hopfenbau-Verband des Daubaer Grünlandes v Dubé. V prosinci 1943 se majitelem sušárny stala společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft v Dubé.Po II. světové válce byla sušárna konfiskována a v únoru 1950 přidělena Hospodářskému družstvu skladištnímu a výrobnímu v Dubé. Později se stala majetkem Státního statku, který zde choval kuřata – brojlery. Státní statek objekt posléze předal Městu Dubá. Dosud zachovaná jižní věž byla opravena státním statkem, druhou provizorně zastřešilo a zdivo nechalo opravit Město Dubá. Další rekonstrukce se plánuje v nejbližší době. Tyto věže jsou svým kruhovým tvarem v Čechách neobvyklé, obdobné se častěji nacházejí v Anglii. Sušení v nich probíhalo na sítech a dřevěných roštech, který je v jižní věži dosud zachovaný, pravděpodobně pomocí přímého vytápění v přízemí věží. Vlevo od sušárny v místech dnešních zahrádek býval morový hřbitov pro oběti velkého moru v roce 1680, velký kříž, který místo označoval se nyní nachází u kostela.
Jaká doporučení/rady lze z realizace Vašich aktivit vyvodit a poskytnout ostatním obcím s podobným záměrem?
Rozhodně nesedět se založenýma rukama a pocitem, že si nás svět nevšímá. Obrátit se na pracovníky památkové péče a zároveň na specialisty na územním pracovišti NPÚ, kteří vás mohou zorientovat v možných zdrojích financování a mohou pomoci dobrý projekt prosadit do vyšších „etáží“, příp. až na Ministerstvo kultury.
Podle charakteru stavby je velmi důležité dbát na správný výběr dodavatele a do podmínek výběru dodavatele zakomponovat jeho zkušenosti s obnovou památek.