Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.

Stavební zákon je zásadní zdroj právní úpravy oblasti územního plánování, dále oblasti stavebního řádu a také upravuje podmínky pro projektovou činnost, provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů atd.

Upravuje dle § 1 ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Stavební zákon ve věcech stavebního řádu dle § 2 upravuje zejména povolení staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Na stavební zákon navazuje celá řada prováděcích vyhlášek, které podrobně specifikují jednotlivá ustanovení a definují způsob jejich aplikace. Mezi nejdůležitější patří následující vyhlášky:

• Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.
• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., č. 22/2010 Sb., č. 20/2011 Sb. a č. 431/2012 Sb.
• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
• Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
• Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Se stavebním zákonem také úzce souvisí zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb. Dále také zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Územní plánování je činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. (Univerzita Karlova v Praze, 2015)

Oblast územního plánování je v českém právním řádu ošetřena stavebním zákonem. Náležitosti konkrétních dokumentů, které jsou v rámci územně plánovací činnosti zejména na obecní a krajské úrovni vytvářené, jsou blíže popsány ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. v platném znění.

Cíle územního plánování jsou dle § 18 SZ tyto (zestručněno):

1. Vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.
2. Zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území.
3. Koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizovat ochranu veřejných zájmů.
4. Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí.
5. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.
6. Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.

Následující § 19 SZ uvádí úkoly územního plánování, které svým charakterem vyplývají z § 18 SZ, tedy z cílů – úkoly jsou nadefinovány tak, aby byly zajišťovány cíle, které územní plánování dle stavebního zákona zajišťovat má.

Hlava III části třetí SZ popisuje nástroje územního plánování, které rozvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění. Pro potřeby tohoto textu budou zde podrobněji rozebrány tři z nástrojů – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady.

• Politika územního rozvoje (PÚR) – je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území, a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů (§ 31 SZ). Obsah PÚR je následující:
  • Stanovení republikových priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území.
  • Vymezení rozvojových oblastí a rozvojových os jakožto oblastí se zvýšeními požadavky na změny v území.
  • Vymezení specifických oblastí jakožto oblastí se specifickými hodnotami a specifickými problémy mezinárodního a republikového charakteru.
  • Vymezení ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury.
• Územně plánovací dokumentace (ÚPD) – je tvořena zásadami územního rozvoje, které jsou zpracovávány na úrovni krajů, územním plánem, regulačním plánem a je blíže charakterizována v §§ 36-75 SZ.
• Územně plánovací podklady (ÚPP) – územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území (§ 25 SZ).
  • Územně analytické podklady (ÚAP): obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území (limity využití území), záměrů na provedení změn v území – tvoří podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území; a zjištění a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v ÚPD – tvoří rozbor udržitelného rozvoje území.
  • ÚAP pořizuje úřad územního plánování pro svůj správní obvod v podrobnosti a rozsahu nezbytném pro pořizování územních plánů a regulačních plánů a každé dva roky je pořízená úplná aktualizace

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (neboli úřad územního plánování) v přenesené působnosti dle § 6 SZ mimo jiné:

• pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu (tedy pro všechny obce „prvního stupně“, které spadají pod dané ORP) atd.

Obec je tedy pořizovatelem územního plánu, ale většinou nemá autorizace na zpracování územního plánu dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Běžná praxe je taková, že na část nebo celý projekt si obce najímají zpracovatele, tj. externí odborníky, projektanty – autorizované architekty apod.

Obecní úřad, který nevykonává působnost jako úřad územního plánování nebo stavební úřad, případně jako obecní úřad podle § 1 odstavce 2 SZ, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce

1. rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu,
2. schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu,
3. vydává v samostatné působnosti územní plán,
4. vydává regulační plán,
5. projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu,
6. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

1. vydává vymezení zastavěného území,
2. schvaluje žádost obce o pořizování podle § 1 odstavce 1 písm. c) SZ nebo podle § 1 odstavce 2 SZ anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ),
3. vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
4. uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce,
5. vykonává další činnosti podle tohoto zákona.

Obecným stavebním úřadem se obecní úřad obce 1. typu může stát dle podmínek stanovených v § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud jsou naplněny zákonné předpoklady a obecní úřad se stává i obecným stavebním úřadem, náleží mu práva a povinnosti stanovené SZ, kterými jsou především (dle § 6 SZ):vydávání územního rozhodnutí, územního souhlasu, nebo poskytování informací pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace (viz Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb.). Stavební úřad je na všech obcích POÚ, ORP a jen na některých obcích 1. typu. Stavební úřady vyžadují specializovanou odbornost pracovníků obce.

Územní plánování má díky ustanovením SZ k dispozici několik nástrojů, kterými může zabezpečovat jedno ze svých důležitých poslání, jež vyplývají z cílů a úkolů územního plánování – a sice zabezpečit předpoklady pro udržitelný rozvoj území.

Na úrovni obcí je nutné při zpracování územních plánů provést vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (VVURÚ). Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí s náležitostmi stanovenými v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast. Dále pak na úrovni správního obvodu obce s rozšířenou působnosti co dva roky vyhodnotit proces v území na úrovni jednotlivých obcí tj. zpracování rozboru udržitelného rozvoje území (RURÚ).

Pro zajištění udržitelného rozvoje území je nutné dodržovat vzájemnou provázanost územně plánovací dokumentace (územních plánů a regulačních plánů na území obce) a územně plánovacích podkladů (územně analytických podkladů, které působí jako jakýsi analytický dokument a zároveň datový sklad o podstatných jevech a stavu území, příp. územní studií).

V dlouhodobém horizontu vhodná regulace, optimální koncepce rozvoje a uspořádání území se promítne v procesech a ve stavu udržitelného rozvoje dané územní jednotky. Pozitivní i negativní změny v ÚPD ovlivňují procesy, které se projeví v tématech (resp. podtématech) udržitelného rozvoje.

Rozbor udržitelného rozvoje území (dle § 4, odst. 1, vyhlášky č. 500/2006 Sb.) zahrnuje:

1. zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území,

• určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území.

Výstupy rozboru jsou textové (popisující zjištění, vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a problémy k řešení v ÚPD) a grafické (mezi které patří kartogram vyhodnocení vyváženosti a výkres problémů k řešení v ÚPD – ostatní grafické výstupy jsou řazeny do podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území). Pro potřeby vyhodnocení udržitelného rozvoje je provedena dekompozice složek území do témat a podtémat. Pro každé téma v rámci jednotlivých pilířů jsou shromážděny aktuální údaje o stavu, hodnotách, limitech a záměrech na provedení změn v území. Na základě indikátorů jsou vyhodnoceny pilíře udržitelného rozvoje území. Z tohoto hodnocení pak vychází celkové vyhodnocení vyváženosti pilířů, tedy zjištění, zda např. dobré hodnocení jednoho pilíře (hospodářského) není na úkor špatného hodnocení jiného pilíře (environmentálního) apod.

Výše byly podrobněji komentovány tři nástroje územního plánování – politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady. Stavební zákon v §§ 76-103 definuje další nástroje:

• Územní řízení – Umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků a ochranném pásmu.
• Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území – dle § 97 SZ jsou definice následující:
  • Územní opatření o stavební uzávěře se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.
  • Územní opatření o asanaci území se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území.
• Úprava vztahů v území – zákon ošetřuje předkupní právo a náhradu za změnu v území.

Stavební řízení je správním řízením, řeší konkrétní podobu stavby, její provedení a její technické aspekty, neřeší vlivy stavby na okolí. Vlivy staveb na okolí jsou řešeny v rámci tzv. procesu EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, tedy „vyhodnocení vlivů na životní prostředí“). Potřebu vyhodnocení EIA pro vydání stavebního povolení, oznámí obci příslušný stavební úřad. Pro základní orientaci staveb, u kterých je EIA nutná a nezbytná, slouží příloha č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Stavební řízení navazuje na územní řízení. Probíhá podle stavebního zákona a je řízením návrhovým, tzn., že není zahajováno úřadem, ale na žádost stavebníka. Výsledkem procesu je stavební povolení. Náležitosti stavebního povolení uvádí § 115 stavebního zákona.