Přihlášení
Oblasti
Kalendář akcí
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.
Související vzory dokumentů: · 06 Rozhodnutí o záboru · 07 Rozhodnutí o povinnosti odstranění pevné překážky z pozemní komunikace · 08 Rozhodnutí o vyřazení/zařazení komunikace do kategorie místních komunikací · 09 Plán zimní údržby · 15 Rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace · 41 Rozhodnutí o přestupku fyzické osoby dle zákona o pozemních komunikacích · 42 Rozhodnutí o správním deliktu právnické osoby dle zákona o pozemních komunikacích |
Obsah kapitoly:
12.1 Rozdělení pozemních komunikací
12.2 Zvláštní užívání komunikace
12.3 Přestupky na úseku komunikací
12.4 Správní delikty na úseku komunikací
12.5 Dopravní značení
12.5.1 Umísťování dopravního značení
12.6 Údržba komunikací
12.6.1 Pasport komunikací
12.6.2 Zimní údržba komunikací
Oblast dopravy upravuje mnoho zákonů, relevantními zákony pro obce I. typu jsou pak zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Bylo vydáno mnoho změn těchto vyhlášek, ale to nejpodstatnější lze najít ve výše jmenovaných.
Dalšími důležitými právními předpisy v oblasti dopravy jsou zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon s jejich prováděcími a změnovými předpisy.
Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:
- dálnice
- silnice
- místní komunikace
- účelové komunikace
Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“
Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.
Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)
Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Tabulka 12.1: Pozemní komunikace
Kategorie komunikace |
Vlastník komunikace |
Majetkoví správci (správa a údržba komunikací) |
Vymezení plochy údržby |
dálnice |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice I. třídy |
stát |
ŘSD |
ČR |
silnice II. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
silnice III. třídy |
kraje |
pověřená organizace (správa a údržba silnic) |
kraj |
místní komunikace |
obce |
obce |
obec |
účelová komunikace |
právnická nebo fyzická osoba, |
vlastník komunikace |
daná komunikace |
Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.
Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.
Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)
Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).
Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:
- určení
- dopravní význam
- stavebně technické vybavení
Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.
Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.
Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.
Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:
- stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.
- Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:
- pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
- umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
- umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
- zřizování vyhrazeného parkoviště.
Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.
Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.
Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.
Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.
Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:
- provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
- nedovolená manipulace s dopravními značkami,
- vytváření překážky v provozu,
- neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
- umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).
Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.
Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.
Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).
Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.
Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.
SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:
- příkazové dopravní značky
- zákazové dopravní značky
- informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
- výstražné dopravní značky
- značky upravující přednost
- dodatkové tabulky
Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.
VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:
- podélné čáry
- příčné čáry
- šipky
- označení stání a parkovišť
- označení zastávek
- označení zákazu zastavení a stání
- ostatní vodorovné značky
V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.
Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).
Je nutné vědět, že jakékoliv umísťování dopravního značení (§ 24 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích – dále jen „prováděcí vyhláška zákona o pozemních komunikacích) na komunikace, které upravuje dopravu, nelze provádět svévolně. Nejedná se pouze místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování stálého SDZ a VDZ, ale i přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. o umísťování dočasného dopravní značení při stavebních pracích nebo při pořádání akcí omezující provoz na komunikaci. Pokud v obci nastává situace, kdy je třeba upravit dopravní značení /umístit dopravní značení, popřípadě stávající zrušit/ na místní komunikaci je potřeba postupovat takto:
- povolení umístění dopravního značení na místní komunikaci
- Jedná se o návrhové řízení, žadatelem může být právnická nebo fyzická osoba, tedy i obec.
- projektová dokumentace
- Je nutné vypracovat příslušnou projektovou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánuPro žadatele bývá obvykle jednodušší, když pověří projektanta k projednání projektové dokumentace s PČR.
- Projektová dokumentace musí být projednána s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- vydání povolení o umístění dopravního značení
- Povolení místní a přechodné úpravy provozu na místních komunikacích vydává příslušný správní úřad, v tomto případě úřad s rozšířenou působností., který posoudí žádost včetně jejich příloh a stanoví dopravního značení. V případech umístění dopravního značení zákazových a příkazových značek nebo značek udávajících přednost vede tento úřad řízení „ opatření obecné povahy“.
- instalace dopravního značení
- Instalaci dopravních značek by měla provádět k tomu oprávněná osoba, nejlépe specializovaná firma, protože i dopravní značky a jejich umísťování podléhá příslušným právním a technickým předpisům (TP 65, TP 66, …).
Tento postup je stejný i při zřizovaní cyklistických pruhů na komunikacích nebo zřízení parkovacích míst na místních komunikacích.
U stavebních prací nebo pořádání akcí, které vyžadují dočasnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, správní úřad vydává stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Postup k vyřízení příkazu je opět totožný. V mapovém podkladu musí být zaznačeny všechny plánované změny. V mnohých případech se pro tento účel mohou využít příslušná schémata dle technického předpisu TP 66.
Stanovování dopravního značení na účelových komunikacích je svěřeno jejich vlastníkům. Postup je následující:
- příslušnost
- Žadatel, v tomto případě obvykle vlastník účelové komunikace, pořídí návrh dopravního značení, resp. příslušnou dokumentaci.
- vydání souhlasného stanoviska příslušného orgánu
- Návrh projedná s příslušným orgánem bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tedy příslušnou složkou Policie ČR.
- rozhodnutí o omezení přístupu
- Pokud novou místní úpravou plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než které vyplývají z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích (umístění zákazových a příkazových značek atd.), vydá příslušný silniční správní úřad, tedy příslušná obec, rozhodnutí ve věci omezení v souladu s § 7 zákona o pozemních komunikacích.
- souhlas obce s rozšířenou působností
- Následně žadatel požádá příslušný úřad s rozšířenou působností o souhlas s navrženou úpravou.
- stanovení
- Vlastník stanoví příslušnou úpravu (fyzická osoba obvykle přímým umístěním dopravního značení).
Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).
Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:
- běžná údržba komunikací
- souvislá údržba komunikací
- opravy
Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:
Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.
Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.
Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:
- obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
- obnova protiskluzových vrstev vozovky,
- obnova zeleně na silničním pozemku.
Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.
Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.
Evidence komunikací – pasport – vedou správci komunikací. Pasport je definován v § 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích. V minulosti měly obce papírovou verzi pasportu místních komunikací. V současnosti je zcela běžné, že obce pořizují elektronické verze pasportu místních komunikací, které nabízí mnoho společností. Zákon stanoví, že nejmenší rozsah evidence místních komunikací I. až IV. třídy zahrnuje evidenci celkové délky komunikací v km, počtu a celkové délky mostů na nich a objemu vydaných finančních prostředků na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Jednotlivé místní komunikace jsou označovány arabskými číslicemi počínaje číslem 1 pro každou třídu a alfabetickým znakem pro místní komunikaci I. třídy písm. a, pro II. třídy písm. b, pro III. třídy písm. c, IV. třídy písm. d. /příklad označení místní komunikace III. třídy – 2c/.
Pasport místních komunikací v elektronické podobě, pokud to obci finanční situace dovolí, je ale mnohem účinnější nástroj pro evidenci. Funguje na základě jednotlivých mapových vrstev, kde je možné kromě základní výše uvedené evidence, mít graficky lokalizované kanalizační vpusti dešťové kanalizace, pokud obec takovou kanalizaci vlastní. V pasportu může být vrstva veřejného osvětlení, ale i zimní údržby. Je možné evidovat i umístění dopravního značení s identifikací jednotlivých značek.
Pasport místních komunikací je poměrně efektivní nástroj pro plánování a údržbu komunikací. Na základě zjištěných dat z pasportu místních komunikací je možné zpracovat plán zimní údržby, který je součástí přípravy a realizace zimní údržby v obci.
Nutno však upozornit, pořízením pasportu místních komunikací místní komunikace automaticky nevznikají! K tomu je třeba příslušného správního rozhodnutí o jejich zařazení, popřípadě vyřazení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě daná obec.
V období od 1. 11. do 31. 3. následujícího roku jsou komunikace udržovány v režimu zimní údržby (§ 41 a násl. prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích), která má svá specifika a odlišuje se od běžné údržby v závislosti na povětrnostních vlivech. Zimní údržba je také implikována do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zimní údržbu je potřeba dobře naplánovat tak, aby na začátku období již byla plně zajištěna.
Mnoho obcí je schopno si zajistit schůdnost a sjízdnost komunikací v zimním období sama. Pokud tomu tak není, je nutné vybrat realizační firmu, která bude tuto povinnost pro obec zajišťovat.
Při přípravě zimního období je nutné postupovat takto:
- varianta bez nutnosti vyhlášení výběrového řízeníschválení plánu zimní údržby v radě obce (není-li zřízena, pak v zastupitelstvu),
- (obec si zimní údržbu zajišťuje svépomocí)
- varianta s nutností uveřejnění poptávky nebo vyhlášení výběrového řízení na dodavatele služby
- možnost uveřejnění poptávky, nebo schválení vyhlášení výběrového řízení na dodavatele zimní údržby v navrhovaném rozsahu, včetně schválení plánu údržby v radě obce (zastupitelstvu).
Dále se pokračuje přesně podle zákona o výběrovém řízení v závislosti na předpokládaných finančních limitech plnění zakázky.
O zpracování plánu zimní údržby místních komunikací rozhodují příslušné obce. V případě rozhodnutí o jeho zpracování musí tento plán obsahovat rozčlenění místních komunikací podle důležitosti. Sestavení plánu není náročné a je vhodné z důvodu ochrany obce při případných stížnostech občanů na způsob a rychlost odstraňování překážek a zajišťování schůdnosti a sjízdnosti komunikací. Jde vlastně o prokázání skutečnosti, že obec postupuje podle schváleného dokumentu kompetentními orgány a její postup není náhodný a nekoordinovaný.
Plán zimní údržby definuje časový plán zimní údržby na jednotlivých komunikacích, které se právě pro účely zimní údržby rozdělí do kategorií. Jde o definování místních komunikací dle důležitosti a sestavení jakési dopravní sítě, která zpřehledňuje harmonogram zajišťování schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací.
U místních komunikací se provádí, dle § 42 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kategorizace určením:
- místních komunikací I. pořadí
- místních komunikací II. pořadí
- místních komunikací III. pořadí
Místní komunikace I. pořadí jsou rychlostní a sběrné místní komunikace, na kterých funguje hromadná veřejná doprava a linková osobní doprava, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace.
Místní komunikace II. pořadí jsou sběrné místní komunikace nezařazené do kategorie I. pořadí a další důležité místní komunikace.
Místní komunikace III. pořadí jsou ostatní místní obslužné komunikace.
Každá kategorie obsahuje svá specifika, hlavně nejzazší dobu zajištění schůdnosti a sjízdnosti místních komunikací. Jedná se o lhůty zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací. Ty jsou specifikovány v § 46, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.
Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti místních komunikací:
- I. pořadí důležitosti – do 4 hodin,
- II. pořadí důležitosti – do 12 hodin,
- III. pořadí důležitosti – do 48 hodin, po ošetření místních komunikací zařazených do I. a II. pořadí důležitosti.
V plánu zimní údržby se nesmí zapomenout uvést jména zodpovědných zaměstnanců a realizátora zajišťování zimní údržby. Další nezbytnou částí je specifikace doby zajišťování zimní údržby zejména v době pracovního klidu. Jedná se o zajišťování pohotovosti.
V případě rozmísťování nádob s posypovým materiálem bude přílohou plánu zimní údržby jejich seznam a lokalizace umístění. Další přílohu je vhodné zpracovat graficky – síť komunikací s barevným odlišením pořadí důležitosti. V tomto případě může být nápomocným nástrojem pasport komunikací, vrstva zimní údržby.
Připravenost na zimní období se neprovádí pouze přípravou plánu zimní údržby, ale je nutné provést opatření v podobě (viz přílohy prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích):
- kontroly připravenosti mechanizmů zajišťující zimní údržbu (v případě zajišťování zimní údržby svépomocí),
- rozmísťování nádob s posypovým materiálem,
- stavění zásněžek u komunikací, které jsou vystaveny riziku zasněžování nebo zavátí větrem,
- instalace orientačních tyčí na místních komunikacích, které jsou vystaveny nadměrnému sněžení a mohly by se ztratit pod sněhovou pokrývkou dříve, než dojde k potřebné údržbě.
V době zimního období, kdy je realizovaná zimní údržba, je vhodné vést „deník zimní údržby“ (§ 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění; doporučení viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ této vyhlášky), kam se zapisují všechny úkony spojené se zimní údržbou. Je vhodné uvádět, jaká situace nastala, jakým způsobem bylo zajištěno provedení zimní údržby, zda došlo k výjezdu mechanizace nebo bylo provedeno ruční odklízení sněhu. Musí se uvádět lokalizace zimní údržby, na kterých místních komunikacích se sníh uklízel.
Po ukončení období zimní údržby je vhodné zpracovat vyhodnocení zimní údržby, které se předkládá zastupitelstvu obce pro vzetí na vědomí bez výhrady či s výhradou. Vyhodnocení zimní údržby se předkládá na nejbližším zasedání zastupitelstva po ukončení zimní údržby a jejím vyhodnocení. Předkládá se nejen průběh a úspěšnost zimní údržby, ale i finanční vyhodnocení její náročnosti (viz Příloha č. 8 „Denní záznam o zimní údržbě a její vyhodnocení“ prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. v platném znění).
Použité zdroje:
KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcími předpisy a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. 3., aktualiz. a dopl. vyd. podle právního stavu k 1. 4. 2010. Praha: Leges, 2010, 416 s. Komentátor. ISBN 978-808-7212-363.
Metodická pomůcka Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel č. 423/2009-16-OST/1.
Portál veřejné správy: Na úřad přes internet [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/.