8.1. Nový občanský zákoník a obce

Obec jako základní územní samosprávný celek v právních vztazích veřejného práva vystupuje jako nositel veřejných práv a povinností, a to práv, povinností a pravomocí, kterými disponuje při výkonu veřejné správy, ať už v otázkách státní správy nebo v problematice samosprávy. V obou případech obec postupuje v souladu s právními předpisy veřejného práva hmotného a procesního a hlavní formou její činnosti je rozhodování ve správním řízení (§ 1 – § 14 zákona o obcích). Méně častou činností pak je vydávání právních předpisů (obecně závazných nařízení a vyhlášek obce) a výjimečně pak vydávání opatření obecné povahy a uzavírání veřejnoprávních smluv (viz kapitola „Správní řád“).

Obec jako (právnická) osoba však vykazuje také aktivity nemající veřejnou povahu. Je totiž zároveň společenstvím obyvatel obce a jako každé účelové uskupení osob zabezpečuje jejich společné potřeby. A zde pak není předmětem zájmu obce veřejný pořádek a další administrativní úkoly typické pro veřejnou správu, ale potřeby individuální. Týká se potenciálně všech jejích obyvatel, avšak pouze těchto. V rámci zajištění neveřejných potřeb obyvatel obce proto obec vstupuje do právních vztahů velmi podobným těm, ve kterých figurují často její jednotliví obyvatelé. Tyto vztahy označujeme jako soukromoprávní.

Obec zaměstnává některé své obyvatele a jiné fyzické osoby (pracovněprávní oblast), poptává služby a výkony u podnikatelů (občanskoprávní oblast) a také se může podílet na obchodních společnostech (obchodněprávní oblast). V těchto případech nepostupuje podle správního řádu a zvláštních zákonů (hmotné správní právo), nýbrž podle zákonů práva soukromého, zejména občanského zákoníku. V právních jednáních soukromého práva za obec jedná starosta, obecní úřad zde nemá žádných pravomocí.