8.1.1. Základní zásady občanského práva

Každé právní odvětví je ovlivňováno základními principy, jeho zásadami. Představují zejména vodítko při výkladu znění jeho ustanovení. Jejich znění předně nesmí být chápáno tak, že to odporuje stanovené zásadě, a dále může usnadnit použití daného ustanovení na konkrétní právní situaci. Zásady také zajišťují jednotu a soulad jednotlivých právních norem. Některé zásady jsou obecně platné pro celé právo (zásada neznalost práva neomlouvá) a některé jsou uvedeny v určitém právním předpise (zásada dobrých mravů). Právní zásady jsou vynikajícími pomocníky, jelikož mohou pomoci vyplnit případné mezery v zákoně.

Mezi některé základní zásady občanského práva patří zásady autonomie vůle (osoby se mohou chovat v právních vztazích podle svých představ a smlouvy uzavírat jen pokud chtějí), dispozitivnosti (§ 1 odst. 2 NOZ, osoby si mohou znění smlouvy přizpůsobit okolnostem dané transakce a třeba odchylně od znění zákona, pokud to tento výslovně nezakazuje), je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno, dále rovnosti osob, také zákazu zneužití práv (každý může své právo využívat, avšak nikoliv s úmyslem omezovat práva jiných osob). Důležitou zásadou je princip souladu výkonu práv s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 NOZ, např. při sjednání příliš vysokého úroku z poskytnuté zápůjčky peněz, je takový úrok pro rozpor s touto zásadou soudně nevymahatelný) a také pravidlo, že nikdo nemůže převést více práv než má sám (např. nájemce nemůže pronajatou věc prodat, může ji pouze přenechat se souhlasem jejího majitele do podnájmu)