8.2. Smlouvy

Občanský zákoník řadí smlouvy mezi právní jednání, kterými vznikají tzv. závazkové vztahy mezi věřitelem a dlužníkem (§ 1724 a násl. NOZ). Smlouva je dvoustranné právní jednání zakládající mezi jejími stranami práva a povinnosti navzájem si poskytovat plnění (např. zhotovit dílo za jeho cenu). Pokud není smlouva uzavřena stranami současně na jednom místě, pak se uzavírá prostřednictvím návrhu na její uzavření a v okamžiku, kdy přijetí návrhu smlouvy druhou stranou bez výhrad dojde navrhovateli, je smlouva uzavřena.

Smlouvy se mohou měnit dohodou stran smlouvy (§ 1759 NOZ). Zákonnou změnu povinností a nároků ve smlouvě způsobuje prodlení s plněním smluvních povinností (např. při prodlení s platbou vzniká dlužníkovi povinnost platit úrok z prodlení, aniž by byl ve smlouvě sjednán).

Pro zvýšení právní jistoty ohledně dodržování smlouvy mohou smluvní strany plnění povinností právně zajistit (např. smluvní pokutou, § 2048 NOZ).

Smlouvy zanikají především splněním. Mezi některé další způsoby jejich zániku je možné zařadit např. dohodu, výpověď, odstoupení od smlouvy, uplynutí doby, na kterou byl závazek sjednán a další. Odstoupit od smlouvy (§ 2533 a násl. NOZ) je možné pokud tak stanoví smlouva nebo zákon (při podstatném porušení povinností druhé strany). Výpovědí (§ 1998 a násl. NOZ) lze zrušit smlouvu, jejímž předmětem jsou stále se opakující stejná plnění (typicky smlouva nájemní).