8.3. Věcná břemena
Věcná břemena (§ 1257 a násl. NOZ) občanský zákoník řadí mezi tzv. věcná práva. Ta představují plné ovládání věcí a považujeme je za tzv. absolutní práva, jelikož působí vůči všem ostatním osobám (právo jedné osoby vyvolává povinnost všech ostatních subjektů, spočívající v zákazu rušení tohoto práva – např. majitele pozemku vůči všem kolemjdoucím).
Mezi věcná práva řadíme:
- vlastnictví,
- držbu,
- věcná práva k cizím věcem.
Nejdůležitějším a základním věcným právem je právo vlastnické, které vlastníku věci dává oprávnění věc užívat (jezdit autem), požívat plody věci (inkasovat úroky z vkladu), věc držet (mít věc u sebe), věcí disponovat (prodat zahradu) a věc ničit.
Mimo vlastnictví jsou věcnými právy ještě věcná práva k věci cizí, která omezují práva vlastníka a umožňují částečné užívání cizí věci zákonem vymezeným způsobem. Mezi ně náleží zejména právo stavby a věcná břemena. Právo stavby umožňuje stavebníkovi mít nebo postavit stavbu na povrchu nebo pod povrchem pozemku ve vlastnictví jiné osoby. Věcná břemena (služebnosti a reálná břemena) omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch jiného tak, že je povinen něco trpět nebo se něčeho zdržet.