8.4.3. Osvojení a jiné formy péče o dítě
V případě, že dítě nemá rodiče, rodiče o dítě nemohou pečovat, nejsou zárukou jeho řádného všestranného vývoje a v jiných situacích závažného ohrožení zájmů dítěte, musí společnost dítěti zajistit možnost náhrady rodičovské péče ve formě pro dítě nejvhodnější.
Osvojení (§ 794 a násl. NOZ)
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní za účelem zejména vzniku nové rodiny pro nezletilé dítě (lze osvojit také osobu zletilou). O osvojení rozhoduje na návrh osvojitele soud.
Poručenství (§ 928 a násl. NOZ)
Nemá-li dítě rodiče, vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu poručník jmenovaný soudem, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost.
Opatrovnictví (§ 943 a násl. NOZ)
Soud jmenuje dítěti opatrovníka k ochraně zájmů dítěte, pokud hrozí „střet zájmů“ dítěte a jiné osoby (např. rodiče chtějí použít uspořené peněžité prostředky nezletilého dítěte), pokud jeho zákonný zástupce jeho zájmy dostatečně nehájí anebo je to zapotřebí z jiného důvodu či zákon stanoví takovou povinnost. Zvláštním opatrovníkem je opatrovník pro správu jmění dítěte.
Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství (§ 953 a násl. NOZ)
Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka. Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou péči, předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet osvojení. Má dočasný účel a přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.
Nejvýznamnější osobní péčí o dítě je pěstounství. Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat, při výchově dítěte vykonávat přiměřeně povinnosti a práva rodičů, a to zásadně až do doby zletilosti dítěte.
Ústavní výchova (§ 971 a násl. NOZ)
Soud může nařídit ústavní výchovu jako nezbytné opatření, jsou-li pro to závažné důvody uvedené v zákoně (např. je vážně ohrožen tělesný nebo duševní stav dítěte v rozporu s jeho zájmem) a pokud nelze dát přednost péči fyzické osoby. Ústavní výchova trvá nejdéle 3 roky, ale lze ji opakovaně na stejnou dobu prodloužit.
Výživné (§ 910 a násl. NOZ)
Občanský zákoník upravuje rovněž komplex vyživovacích vztahů mezi určitými členy rodiny. Výživným se rozumí zabezpečování a úhrada osobních potřeb dané osoby.
Mezi jednotlivé druhy vyživovací povinnosti řadíme:
- vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí
- vyživovací povinnost mezi potomky a předky
- vyživovací povinnost mezi manžely
- výživné rozvedeného manžela
- výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce.
Použité zdroje:
DVOŘÁK, J. a kol. (2013). Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN: 978-80-7478-326-5.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.