13.1. Ochrana životního prostředí
Ochranou životního prostředí rozumíme zmírňování všech negativních dopadů na složky životního prostředí, ovzduší, vody, půdy, rostlin a živočichy. V prostředí obce se jedná ponejvíce o ochranu dřevin, vody a nakládání s odpady. V poslední době se hovoří i o ovlivňování kvality ovzduší kontrolou lokálních topenišť, které se staly jedním z hlavních původců znečistění ovzduší obzvláště v kontextu s emisemi suspendovaných částic prachu PM10, PM2,5.
S ochranou životního prostředí, kde obce hrají důležitou úlohu, souvisí vydávání územního plánu. Územním plánem mohou obce regulovat rozvoj, ale i zachování či obnovu životního prostředí. Územní plán je vydáván v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Veškerou výstavbu či úpravy v krajině musí obce provádět či schvalovat tak, aby nedocházelo ke kolizím ve vztahu k územnímu plánu a jeho členění území obce.
Územní plán je závazný dokument předkládající řešení území obce na souvislé oblasti dle směru rozvoje katastru obce (upraven v § 43 a násl. stavebního zákona). Územní plán řeší nejen takové oblasti jako je infrastruktura, bydlení, doprava, průmysl, ale i zachování a ochranu životního prostředí. Jednou z mapových vrstev je systém ekologické stability, dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 59).
ÚSES, jak se územním systémům ekologické stability říká, je tvořen třemi základními prvky:
- biocentrum
- biokoridor
- interakční prvek
Biocentrum je geograficky vymezená oblast, která umožňuje přežití a trvalou existenci rostlin a živočichů na daném území. Vymezením a zapojením území do systému ekologické stability dojde k jejich ochraně před užitím území nevhodným způsobem, které by ohrozilo jejich další existenci.
Biokoridor není vhodný k samotnému přežití a existenci rostlin a živočichů, ale je možný k přesunu těchto jedinců mezi jednotlivými biocentry.
Interakční prvek nepropojuje biocentra, ale umožňuje existenci rostlin a živočichů, které nejsou prostorově náročné. Může se jednat o menší parky či plochy zeleně.
ÚSES se dále dělí z hlediska velikosti řešeného území, ale v kontextu obce I. typu se jedná o ÚSES lokální. Ten by měl respektovat systémy ekologické stability vyššího řádu, tedy nadregionální. Ochrana životního prostředí je hlavním hlediskem udržitelného rozvoje.
Rozhodnutí o vypracování územního plánu nebo jeho změně vydává zastupitelstvo obce (§ 6 odst. 5 stavebního zákona). Návrh zásad územního rozvoje musí být předložen kraji (§ 7 odst. 2 písm. b) stavebního zákona).
Pro obce I. typu zpracovávají územní plán obce s rozšířenou působností, do jejichž správního obvodu obec I. typu spadá (§ 6 odst. 1 stavebního zákona). Obce s rozšířenou působností vypracovávají územní plán v přenesené působnosti na žádost obce, která při zpracování územního plánu poskytuje zpracovateli podklady a je maximálně součinná. Zpracovatel územního plánu musí splňovat kvalifikační předpoklady podle § 24 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon a zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.