14.2. Sociální služby

Zákon č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, hlava II. § 35, odstavec 2, vymezuje samostatnou působnost obcí. Sem patří zejména péče o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Sociální služby byly v minulosti považovány za doplněk systému. Rodina nesla povinnost se postarat o své závislé členy. Stát měl paternalistickou pozici a na potřeby lidí reagoval pouze nabídkou patřičných fungujících institucí a to je třeba si stále uvědomovat. Dnes[1] sociální služby tvoří „mimořádně významnou část aktivit státu, samosprávy a nestátních subjektů, které řeší problémy jednotlivců, rodin a skupin občanů, a tím pozitivně ovlivňují sociální klima celé společnosti. Bez jejich pomoci by se část občanů nemohla podílet na všech stránkách života ve společnosti, bylo by znemožněno uplatnění jejich lidských a společenských práv a docházelo by k sociálnímu vyloučení.‟ Je třeba si stále uvědomovat, že obec se stává základní občanskou komunitou, která je občanovi po rodině nejbližší, a která svými sociálními aktivitami chrání jeho sociální zájmy. Rizikové sociální jevy jsou a budou místně velmi výrazně diferencovány, obec se stává místem pro jejich řešení[2]. Sociální služby by měly existovat v systému komunitní péče zcela samozřejmě. V současné době je stále více aktuálně řešena oblast bytové a finanční politiky v oblasti podpory sociálních služeb začleňovaných do komunitních plánů příslušných obcí a střednědobých plánů krajů. Pro obce v oblasti plánování, financování a realizace se stává důležitým dokumentem Střednědobý plán sociálních služeb, komunitní a akční plány obcí III. typu, které významně strategicky monitorují sociální služby na svém území, zpracovávají podklady pro kraje, a ve spolupráci s kraji stanovují optimální síť sociálních služeb v území a navrhují rozvojové priority v oblasti sociálních služeb. Okruh priorit se zpravidla liší podle jednotlivých cílových skupin, jimž se plány věnují. Obce s rozšířenou působností mapují potřeby občanů na svém území a v úzké spolupráci s kraji vytváří významnou ekonomicky udržitelnou strategii pro fungování sociálních služeb pro různé typy cílových skupin.

Všechny oblasti v sobě zahrnují aspekty materiální, finanční i sociální. Úspěšné řešení spočívá ve vzájemné spolupráci v rámci území. Příkladem dobré praxe je navázání spolupráce obcí v oblasti spolufinancování a vzájemná solidarita k tomuto systému. Takže když se bavíme o solidaritě, je třeba vědět, že část naší soudržnosti je pudová, část plyne z příslušnosti k určité kultuře a část je zprostředkovaná sociálním státem. Kulturní vrstva solidarity mezi členy rodin byla nedávno narušena zavedením institucionální solidarity sociálního státu, ale sociálnímu státu prostředky na zajištění institucionální vrstvy solidarity ubývají. Vynořují se sociální problémy např. osamělých starých lidí.

Současný systém, nepodporuje roli case managerů (odborných sociálních pracovníků), kteří umí monitorovat potřeby klientů v jednotlivých obcích a klienti by prostřednictvím těchto pracovníků získávali informace, které by jim usnadnily orientaci v systému pomoci a sociálních služeb.

Současně legislativně nastavená působnost obecního úřadu III. typu v oblasti sociální práce vede k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování a je upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi upravuje řešení životní situace formou sociální práce u osob nacházejících se v hmotné nouzi obecním úřadem II. typu a újezdním úřadem. Obce mohou postupovat podle příslušných metodických pokynů, které obdržely k realizaci sociální práce na obcích. V budoucnu bude třeba posílit systém terénní sociální práce na obcích. Zaměřit se na rodiny s dětmi, osoby bez domova, osoby se zdravotním znevýhodněním, seniory a na osoby v sociálně vyloučených lokalitách a posílit počty sociálních pracovníků na obcích.

Současná typologie sociálních služeb z pohledu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, je pro zorientování laika značně členitá a složitá.

[1] PRŮŠA, L.. (ed.) Obce, města, regiony a sociální služby. Vyd. 1. Praha: Socioklub, 1997. ISBN 80-902260-1-9. s. 11

[2] PRŮŠA, Ladislav. Ekonomie sociálních služeb. Vyd. 2. Praha:ASPI, a.s., 2007. ISBN 978-80-7357-255-6. s. 20