Rukověť starosty

14.3. Opatrovnictví obcemi

Opatrovnictví definuje nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, zakotvuje některé možnosti založené na principu podpory. Jde o předběžné prohlášení a nápomoc při rozhodování. Tato opatření mají být použita přednostně, aby nemuselo docházet k zásahu do svéprávnosti. Ze zákona je vypuštěna možnost úplného zbavení svéprávnosti. Kdo byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti nového občanského zákoníku za osobu omezenou ve svéprávnosti (§ 3032 odst. 1 NOZ). Rozsah omezení svéprávnosti v těchto případech bude dán ustanovením § 64 NOZ, podle kterého tito lidé budou moci samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

Podle nového občanského zákoníku „soud může omezit“ svéprávnost člověka jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li, vzhledem k jeho zájmům, mírnější a méně omezující opatření (§ 55 odst. 2 NOZ). Méně omezujícím opatřením mohou být další instituty zakotvené novým občanským zákoníkem – nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti, ustanovení opatrovníka bez zásahu do svéprávnosti. Dále to může být také systém podpory, kterou člověk využívá, ať už jde o podporu poskytovanou profesionální sociální službou, nebo neformální sítí blízkých osob. V novém občanském zákoníku je tímto zakotven tzv. princip subsidiarity (restriktivní opatření se použije, až po vyčerpání možností méně omezujících). Pokud jde o rozsah omezení, je nově zakotven limit pro maximální rozsah omezení tím, že rozhodnutí o omezení svéprávnosti nikdy nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života (§ 64 NOZ). Opatrovnictví je upraveno v novém občanském zákoníku v obecné části, v Hlavě II: Osoby (§ 61 – § 65 NOZ) a v Hlavě III: Zastoupení (§ 436 – § 440 a § 457 – § 485 NOZ). Soud může svéprávnost omezit jen na určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Uplynutím stanovené doby právní účinky omezení zanikají. Soud může před uplynutím stanovené doby zahájit řízení o prodloužení doby omezení. V takovém případě právní účinky původního rozhodnutí trvají až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. Soud může také rozhodnout o omezení svéprávnosti jen v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení (§ 59 NOZ). V přechodných ustanoveních zákon stanoví pravidla i pro osoby, které byly omezeny nebo zbaveny způsobilosti k právním úkonům přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. I ony získají automaticky svéprávnost nejpozději uplynutím tří let ode dne nabytí účinnosti nového zákona, ledaže soud do té doby znovu rozhodne o omezení svéprávnosti (§ 3032 odst. 1 NOZ).

Rozsah omezení svéprávnosti by měl být jen tak velký, aby pokrýval pouze oblast, ve které člověk není schopen právně jednat. Projevuje se tedy opět princip subsidiarity, který reaguje na současný nešťastný stav, kdy jsou zcela zbavovány svéprávnosti i osoby, které jsou omezeny pouze v určitém aspektu svého života. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti zároveň výslovně nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Podstatnou změnou je také časové či věcné omezení svéprávnosti. Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí (např. prodej domu) na dobu nutnou pro její vyřízení nebo ji může omezit na časově určenou dobu, která však nesmí přesáhnout tři roky (uplynutím doby zanikají právní účinky omezení). Omezení svéprávnosti bude možné prodloužit (přičemž v řízení o prodloužení trvají právní účinky původního rozhodnutí), ale vždy znovu pouze na tři roky.

V novém občanském zákoníku se nově také upravuje oblast důsledků jednání osob omezených ve svéprávnosti. Nově se již nebude jednat o absolutní neplatnost jednání osob omezených ve svéprávnosti, ale pokud jednal opatrovanec samostatně (ač měl jednat s opatrovníkem), jeho právní jednání lze prohlásit za neplatné, pouze pokud mu způsobí újmu. Neplatnost opatrovancova právního jednání v případech, kdy opatrovanec nemohl jednat bez opatrovníka, lze mimo jiné zhojit také ratihabicí, tedy dodatečným schválením právního jednání opatrovníkem.