1.1. Zajištění spravedlnosti

Právní jistota a spravedlnost jsou jedny ze základních principů práva a snahu o jejich zaručení lze vysledovat již v nejstarších dochovaných politicko - právnických textech. Ze specifických vlastností každého z nich však plyne potřeba značně rozdílných přístupů. Zatímco spravedlnost lze do zákona vštípit vhodnou formulací a snahou o rovný přístup, právní jistotu je potřeba garantovat mechanismy moci. Ani spravedlivé právo neposkytuje jistotu spravedlnosti, pokud na jeho výkon nebude dohlíženo. Prostředky zajištění spravedlnosti se v právu objevovaly od pradávna, jejich povaha však odrážela možnosti dané doby. Zatímco dnes se spravedlnost zjišťuje komplexním vyšetřováním, zjišťováním přímých i nepřímých důkazů a kromě orgánů činných v trestním řízení se celého procesu účastní také řada osob z řad odborníků v oblasti, jíž se vyšetřování týká, aby prostřednictvím znaleckých posudků doložili či naopak vyvrátili možnost, že sporná skutečnost mohla doopravdy nastat, v dobách archaického práva byla situace docela odlišná. Právo se tehdy zjišťovalo jednoduchými, přímými důkazy založenými jednoduše na svědectví. Věhlasný právní historik a emeritní profesor Univerzity Christiana Albrechta v německém Kielu Hans Hattenhauer (1998) uvádí jednoduché příklady: k usvědčení z krádeže krávy třeba stačilo, aby její majitel přistihl jinou osobu, jak ji za sebou vede. Protože tehdejší právo neznalo pojem „nepřímý důkaz“, nezabýval se soudce otázkou, zda daná osoba krávu skutečně odcizila, nebo ji jen našla poté, co kráva sama utekla. Ještě složitější pak bylo dokazování skutků, u nichž jakýkoli přímý důkaz chyběl. Hattenhauer uvádí, jaký byl postup v případě podezření z vraždy dle práva Langobardů: „Je-li tu podezření, že šlechtic odpravil svou ženu, pak stanovíme (následující). Muž se má se svými spolupřísežníky přísahou očistit: Že se na smrti své ženy nepodílel ani on sám ani prostřednictvím poslaného muže. A (tím) je zbaven podezření ze spáchaného zločinu.“(HATTENHAUER, H.; 1998).

Je nasnadě, že stačila-li k očištění od takto závažného činu pouhá přísaha, musela požívat značné důvěry. K tomu bylo nutné zajistit postih v případě lživé přísahy. Z toho důvodu se přísahalo na bohy. Tvrzení stvrzené přísahou se mělo za pravdivé, pokud nebyla případná křivá přísaha stižena božím trestem.