Úvod do problematiky postavení obcí 1. typu v systému veřejné správy: Velký počet malých obcí v ČR

SEDLÁČEK Jan 28.02.2015 00:00:00

Sídelní struktura v České republice se vyznačuje velkou rozdrobeností. V České republice došlo po roce 1990, na rozdíl od trendu v západoevropských zemích, k dezintegračním procesům, kdy se osamostatnily převážně malé obce.

Sídelní struktura v České republice se vyznačuje velkou rozdrobeností. V České republice došlo po roce 1990, na rozdíl od trendu v západoevropských zemích, k dezintegračním procesům, kdy se osamostatnily převážně malé obce. Sídelní struktura České republiky má přitom značnou historickou kontinuitu – do dnešní podoby se v podstatě ustálila v 17. století po třicetileté válce. Vyznačuje se vysokou hustotou sídel a jejich poměrně rovnoměrným rozložením, velkou četností malých venkovských sídel a naopak relativně malým počtem velkých měst.[1]

Z evropských zemí je naše republika na prvním místě, pokud jde o podíl obcí s méně než 1.000 obyvateli. Přitom v Evropě 16 zemí nemá vůbec obce s menším počtem obyvatel než 1.000. Srovnatelné procento malých obcí má v EU pouze Francie.[2]

Jakkoliv se nám zdá téma uspořádání obcí aktuální, při pohledu do historie zjišťujeme, že uvedené téma není vůbec ničím novým. Dokladem této skutečnosti může být i článek K. H. Borovského v Národních novinách dne 12. 8. 1849 s názvem „Něco o zřizování nových obcí“, který se týká slučování především malých obcí poté, co se stal účinným zákon ze dne 17. 3. 1849.

Ale zpět do současnosti. K 1. 1. 2015 bylo v České republice celkem 6 253 obcí s průměrným počtem obyvatel 1641 a střední hodnotou 452 obyvatel.[3] Z přiloženého grafu je patrné, že k největšímu nárůstu počtu obcí došlo během posledních 25 letech v roce 1990.

Snaha zastavit další osamostatňování obcí se zcela jistě také promítla například ve zpřísněných podmínkách při vzniku nových obcí v souvislosti s přijetím nového zákona o obcích (zákon č. 128­/2000 Sb.). Zde je v § 21 v odst. 1 uvedeno, že obec, která vznikne oddělením, musí mít alespoň 1.000 občanů a stejnou podmínku musí splňovat i obec po oddělení její části. Po roce 2000 se proto proces osamostatňování obcí až na několik výjimek téměř zastavil. Uvedenými výjimkami jsou například obce Krhová a Poličná, které vznikly v roce 2013 odtržením od Valašského Meziříčí.

Vznik dalších obcí lze předpokládat v souvislosti s optimalizací vojenských újezdů.

[1] Illner, M. (2006): Velikost obcí, efektivita jejich správy a lokální demokracie, s. 15. In Vajdová, Z., a kol.: Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, str. 23.

[2] Srov. Problematika malých obcí, In OBEC a FINANCE číslo 5/2003, rubrika: Regiony,

[3] Ministerstvo vnitra ČR: Evidence počtu obyvatel v obcích; [online], [cit.2015-02-24] http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-pocty-obyvatel-v-obcich.aspx