Úvod do problematiky: Postavení místní samosprávy v rámci veřejné správy

SEDLÁČEK Jan 28.02.2015 00:00:00

Pokud chce starosta dobře spravovat obec, kterou zastupuje, měl by si také uvědomit, jaké postavení obcí v systému veřejné správy a také se seznámit s významem samotného pojmu „veřejná správa“. Ač se může především novým starostům zdát celý systém veřejné správy jako složitý a často až zbytečný, z níže uvedeného textu by mělo být patrné, že se jedná o výsledek určitého vývoje.

Pojem „veřejná správa“ znalo, v obecnějším významu, již právo římské, a také jeho slovní základ (administratio rei publicae) se později stal východiskem pro vyjádření tohoto pojmu v příslušných jazycích (l´administration publique, public administration či administracja publiczna). To našlo svůj výraz i v češtině. Tento pojem je tradičně užíván jak v tzv. organizačním pojetí, kdy se jím rozumí orgány veřejné správy, resp. správní orgány, tak v tzv. funkčním pojetí, kdy jde prakticky o výkon veřejné správy jakožto výkon podzákonné a nařizovací činnosti těchto orgánů^{^[1]}.

Veřejnou správou se ve společnosti zorganizované jako stát rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě, a to na základě zákonů a k jejich provedení. Pro tuto výkonnou moc je přitom charakteristické, že se jedná především o veřejnou moc, kterou je nadán v prvé řadě stát, a dále touto mocí disponují jím aprobované subjekty dále povolané ke správě veřejných záležitostí.^{^[2]}

V rovině státní činnosti lze veřejnou správu vymezit i tzv. negativně, jako tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a vedle soudnictví, tj. tu činnost, která ze státní činnosti zbývá po odečtení činnosti zákonodárné a činnosti soudní.^{^[3]} Tato definice se opírá o tradiční rozdělení moci v demokratickém státě. Tedy na moc soudní, zákonodárnou a výkonnou.

Veřejná moc, jejíž výkon představuje právě veřejná správa, se tak dělí na moc státní a zbývající veřejnou moc. Tato zbývající veřejná moc, která je státem v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí (prakticky se jedná zejména o subjekty územní samosprávy, vykonávající specifickou formu správy státu), je však od ní v jistém smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu. V tomto smyslu má i tato veřejná moc svůj základ ve státní moci, má s ní určité společné znaky a projevuje se jako „decentralizovaná státní moc“, jejíž subjekty společně se státem spoluzabezpečují správu státu, jakožto veřejnou správu. Právní pohled na veřejnou správu ji přitom vyžaduje odlišovat od správy soukromé. Veřejná správa, jakožto správa veřejných záležitostí, je správou ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů. Soukromá správa je naproti tomu správou soukromých záležitostí, vykonávanou v soukromém zájmu, vykonávají ji soukromé osoby, sledující určitý vlastní cíl a řídící se přitom vlastní vůlí.^{^[4]}

Jak již bylo výše uvedeno, veřejná správa, a to jak ve smyslu organizačním, tak ve smyslu funkčním, není zcela homogenním systémem, nýbrž právě naopak, je systémem vnitřně diferencovaným, přičemž rozhodující význam má její členění na státní správu a samosprávu.^{^[5]}

[1] Kadečka, S., Průcha P. Správní právo – obecná část (interaktivní text) Masarykova universita Brno 2004

[2] Skulová, S. a kol.: Základy správní vědy, Brno: Masarykova universita 2001 ISBN 80-210-1828-3, str. 43-44

[3] Kadečka, S., Průcha P. Správní právo – obecná část (interaktivní text) Masarykova universita Brno 2004

[4] Skulová, S. a kol.: Základy správní vědy, Brno: Masarykova universita 2001 ISBN 80-210-1828-3, str. 22-23

[5] Skulová, S. a kol.: Základy správní vědy, Brno: Masarykova universita 2001 ISBN 80-210-1828-3, str. 24