Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Cestovní náhrady zaměstnanců obce a členů zastupitelstev - 1. část

Gregorová Jiřina 04.03.2015 00:00:00

Pracovní cestou se dle § 42 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce v pracovní smlouvě.

Pracovní cestou se dle § 42 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce v pracovní smlouvě.

Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu jen na základě souhlasu zaměstnance. Souhlas s vysláním na pracovní cestu nemusí být písemný, většinou ho ale zaměstnanec stvrzuje svým podpisem v cestovním příkazu.

Cestovním příkazem schvaluje zaměstnavatel vyslání na pracovní cestu. Je vydán před zahájením pracovní cesty a měl by dle § 153 zákoníku práce určit místo a dobu nástupu a ukončení pracovní cesty, místo plnění pracovních úkolů, použitý dopravní prostředek, způsob ubytování a případnou výši zálohy na cestovní výdaje, požaduje-li zaměstnanec její poskytnutí. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, pokud na ní zaměstnanec netrvá.

Po skončení pracovní cesty je zaměstnec povinen do deseti pracovních dnů (pokud není předem dohodnuto jinak) předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu. Zaměstnavatel je povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem, není-li opět dohodnuto jinak, provést vyúčtování cestovních náhrad.

Poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách upravuje zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce (dále jen zákoník práce), jeho sedmá část. (Hlava II se obcí a jimi zřízených příspěvkových organizací netýká)

Podle § 189 odst. 1 zákoníku práce stanovuje Ministerstvo práce a sociálních věcí Vyhlášku o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Vyhláška pro daný rok je k dispozici na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Zásady pro poskytování cestovních náhrad členům zastupitelstva obce stanovuje dle § 84 odst. 2, písm. t) zákona č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích, samo zastupitelstvo obce a to schválením příslušné vnitřní směrnice. V ní lze stanovit pravidla pro pracovní cesty a cestovní náhrady, upravit výši stravného při pracovních cestách, stanovit postup při zpracování cestovního příkazu, vzor cestovního příkazu i vyúčtování pracovní cesty, osoby, které mohou vysílat zaměstnance nebo člena zastupitelstva na pracovní cestu, formu výplaty cestovného, používání soukromého automobilu k pracovní cestě a další skutečnosti dle potřeb konkrétní účetní jednotky.