Obec a pozemní komunikace (1)

Nykodým Jiří 12.03.2015 10:00:00

stručná historie, rozdělení a vztah obcí k pozemním komunikacím

Obec a pozemní komunikace (1)

/stručná historie, rozdělení a vtah obcí k pozemním komunikacím/

Problematika pozemních komunikací bývá obvykle jednou z velmi důležitých a také „velmi viditelných“ oblastí, které musí řešit všechny obce bez výjimky. Z hlediska fungování každého sídla se navíc jedná o kapitolu, od níž je odvislé samotné fungování a rozvoj dané aglomerace.

Nahlédněme trochu do historie. První cesty vznikaly již v dobách starověkých civilizací. Jako příklady můžeme uvést stavby cest v Číně či v Egyptě. Novou dimenzi v budování cest nasměroval starověký Řím. Připomeňme nevýznamnější a zároveň nejdelší z nich, slavnou Via Appia. V dobách „dávno“ minulých mnohdy platilo, že čím horší cesta, tím lépe pro ochranu před možnými nájezdníky. Tento názor však překonala, respektive úplně naruby obrátila průmyslová revoluce. Dnes o významu pozemních komunikací již nemusíme vůbec polemizovat. Staly se totiž z praktického hlediska nejdůležitějšími tepnami fungování současné společnosti a jak vidno, dlouhou dobu jimi ještě budou.

Upusťme od historických faktů a přejděme k současnosti. Všichni z nás určitě znají jednotlivé kategorie pozemních komunikací v naší zemi. Jsou jimi dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Toto dělení je z hlediska pohledu každé obce velmi důležité jak z důvodu povinností, tak výkonu státní správy v přenesené působnosti. Opustíme proto první dně kategorie komunikací, které se nás z hlediska fungování jednotlivých sídel obvykle také bytostně dotýkají pro svůj neoddiskutovatelný význam, ale jejich správa leží na jiných institucích. Zaměříme se na kategorii místní komunikace a účelová komunikace. Z dikce zákona číslo 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, konkrétně § 40 odstavec 5) je specifikován vztah obcí k nim. Pro malá sídla je jistě nejdůležitější ustanovení písmene a) tohoto odstavce, z něhož vyplývá, že rozhodují o zařazení komunikace do kategorie „místní komunikace“ a také o jejím případném vyřazení z této kategorie a dále ustanovení písmene c), kde je jim svěřena působnost silničního správního úřadu ve věcech místních a účelových komunikací v jejich územním obvodu.

Nejprve přejděme k místním komunikacím. Tyto jsou specifikovány v § 6 zákona číslo 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Citovat právní předpis je asi zbytečné. Jen bych připomněl první odstavec tohoto paragrafu, ve kterém je uvedeno, že místní komunikace je veřejně přístupnou pozemní komunikací. Právě ono ustanovení o veřejném přístupu je z hlediska náhledu na tyto pozemní komunikace mnohdy zásadní. Vlastnictví místních komunikací je specifikováno v § 9 odst.1) zákona o pozemních komunikacích, kde vlastníkem je jednoznačně uvedena příslušná obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Pro každou obec je dále velice důležitý i odstavec 3) tohoto paragrafu, který rozděluje místní komunikace do jednotlivých kategorií podle dopravního významu, určení a stavebně technického stavu. Toto rozdělení dále blíže specifikuje vyhláška číslo 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a to konkrétně v § 2 a § 3 této vyhlášky.

Účelové komunikace jsou definovány v § 7 zákona číslo 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Zde je v § 1) mimo jiné uvedeno, že tyto slouží ke spojení jednotlivých nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků atd.. Z hlediska přístupu je můžeme rozdělit na účelové komunikace veřejně přístupné, kam můžeme obecně zařadit polní nebo lesní cesty a komunikace, které nejsou přístupné veřejně. Do této druhé skupiny lze zařadit například vnitropodnikové komunikace, komunikace v lomech a dolech, ve vojenských újezdech a podobně. Obecně platí, že účelové komunikace nepožívají z hlediska zákona o pozemních komunikacích takové „ochrany“ jako místní komunikace. Jejich vlastníky mohou být jak právnické, tak fyzické osoby a spadají do oblasti soukromého práva. Právní poměry těchto komunikací jsou až na výjimky upraveny obecnými právními předpisy.

Jiří Nykodým