Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Správní řád – jak na něj (část 3)

Kubánek Miroslav 16.04.2015 00:00:00

Článek se zabývá především otázkami věcné a místní příslušnosti správních orgánů. Poté řeší otázku vyloučení z projednávání a rozhodování věci, včetně vyložení pojmů úřední osoba a oprávněná úřední osoba.

Správní řád – jak na něj (část 3)

Jsem-li správní orgán a dostanu „na stůl“ nějakou věc k řešení (nazývejme ji obecným pojmem „podání“), nejprve zjistím, zda ji budu řešit podle správního řádu (viz první část této série článků). Pokud ano, budu zkoumat, zda jsem příslušný ji řešit. Pokud i zde je odpověď kladná, zjistím, zda nejsem podjatý… Pokud ne, musím se podáním zabývat a správně je vyhodnotit a podřadit pod správnou část SŘ (viz první část série).

A nyní již vstupme do druhé, resp. třetí, části správního řádu, tedy do problematiky řízení, jejichž výsledkem má být vydání správního rozhodnutí.

Příslušnost

Pojem příslušnost znamená kompetenci, tedy určení toho, kdo je oprávněn o podání rozhodovat. Zákon zná dvojí příslušnost, a to příslušnost věcnou a příslušnost místní.

Věcná příslušnost (§ 10)

Věcná příslušnost nám odpovídá na otázku kdo je tím orgánem, co rozhoduje danou věc v I. stupni (obec, kraj, orgán státní správy, …). Konkrétní ustanovení o věcné příslušnosti nehledejme však ve správním řádu, nalezneme je ve zvláštních zákonech.

V rámci věcné příslušnosti se někdy hovoří o tzv. příslušnosti funkční, která není upravena zákonem, avšak jistě existuje (zejména u správních orgánů vnitřně členěných), vyplývá z vnitřních předpisů správního orgánu a řeší problém „která organizační jednotka toho kterého správního orgánu bude věc rozhodovat fakticky“ (například odbor XY obecního úřadu).

Chceme-li najít odpověď na otázku, kdo je správním orgánem v případě obce, musíme do třetí části zákona (neboť orgány obce jsou jen jedněmi z možných správních orgánů a jde tedy o „specialitu“ z obecného), kde se v § 130 dozvíme, že správním orgánem je obecní úřad (Magistrát), není-li stanoveno jinak. Jinak je stanoveno například u tzv. zvláštních orgánů obce – typicky komise k projednávání přestupků, nebo u rozhodování o sankcích za správní delikty podle zákona o obcích – obecně rada obce.

V případě věcné příslušnosti může dojít v praxi k nejasnostem a cestu z nich upravuje opět jako specialitu třetí část zákona v § 133 (neurčité případy – odst. 1, pozitivní kompetenční spory – odst. 2. a 3., negativní kompetenční spory – odst. 4).

Místní příslušnost (§ 11)

V rámci tzv. místní příslušnosti je věcně příslušný správní orgán ukotvován v prostoru ČR, a to podle pravidla, že podání se řeší podle místa požadované nebo vykonávané činnosti (či spáchání deliktu), v případě řízení o věcech nemovitých podle místa, kde se nachází nemovitá věc, nebo podle pobytu či sídla účastníka, nelze-li aplikovat předchozí pravidla.

I v oblasti místní příslušnosti může dojít k nejasnostem, což řeší § 11 odst. 2.

V místní příslušnosti může pak navíc dojít ke změnám, které jsou (opět jako specialita) upraveny v § 131 (atrakce – odst. 1, delegace – odst. 2 a 4).

Postoupení

Nejsem-li jako správní orgán příslušný, musím „bezodkladně“ podání postoupit příslušnému správnímu orgánu (nikoli ovšem soudu, pokud by věc patřila soudům) - § 12. Takové postoupení se děje usnesením, které se pouze poznamenává do spisu a účastníci se o něm jen „vhodně vyrozumí“, přičemž proti takovému usnesení není přípustné odvolání. Pokud by správní orgán, kterému bylo podání postoupeno, s postoupením nesouhlasil, může podání postoupit dál, nebo vrátit, ovšem to jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu (§ 178).

Pozor však, takto postupujeme pouze u podání podle § 37 zákona, tedy u podání účastníka řízení.

Jiným způsobem budeme postupovat v případě nepříslušnosti u jiného typu podání, které může podat kdokoli a které přijímáme na obcích nejčastěji. Jedná se o tzv. podnět (jde o oznámení, že se někde děje něco nepřístojného). V případě podnětu, zjistíme-li nepříslušnost, postupujeme věc příslušnému správnímu orgánu obyčejným přípisem podle § 42.

Kromě postoupení „povinného“ podle § 12 zná zákon ve své třetí části, jako specialitu, postoupení podání z důvodů „vhodnosti“, které není povinné (§ 131 odst. 5). To se bude v praxi realizovat tzv. „řádným“ usnesením, které se oznamuje a je proti němu přípustné odvolání (bez tzv. odkladného účinku – viz dále).

Vyloučení úřední osoby (§ 14)

Jsem-li jako správní orgán příslušný, přichází do hry otázka mé možné podjatosti a případného vyloučení z projednávání věci a jejího rozhodování (k naplnění zásady rovnosti a nestrannosti upravené v § 7 SŘ – viz druhá část série).

Zákon v souvislosti s otázkou případného vyloučení z projednávání a rozhodování věci používá pojem úřední osoba, čímž je myšlena každá osoba, která se podílí bezprostředně na výkonu pravomoci správního orgánu (§ 14 odst. 1).

Vyloučena z projednávání a rozhodování věci bude podle zákona ta úřední osoba,

  • u které je důvodná pochybnost o podjatosti (prokáže-li se zájem na výsledku řízení a možnost jeho ovlivnění),
  • která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni nebo na výkonu kontroly (vždy bez prokazování dalších skutečností).

Námitku podjatosti je oprávněn podat účastník řízení, který tak ovšem musí učinit bezodkladně, jakmile se o její možnosti dozví. Jinak se k podjatosti nepřihlédne, přičemž se tato skutečnost účastníku sdělí obyčejným přípisem podle IV. části SŘ.

Úřední osoba, dozví-li se o své možné podjatosti je pak tuto skutečnost povinna oznámit, a to svému „představenému“.

O podjatosti rozhoduje „představený“, což je pojem, jehož vysvětlení budeme v případě obcí hledat v § 148 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

Představený pak rozhoduje takto:

  • Podal-li námitku podjatosti účastník řízení, rozhodne o ní představený „řádným“ usnesením,
  • podala-li námitku sama úřední osoba, rozhodne představený usnesením, které se pouze zaznamená do spisu.

Je-li úřední osoba vyloučena, musí představený zajistit (určit) k projednání a rozhodnutí věci jinou úřední osobu, která není té vyloučené pořízena.

Pokud by nebylo věc komu předat k projednání a rozhodnutí, předá představený záležitost nadřízenému správnímu orgánu, který daný případ deleguje na jiný věcně příslušný správní orgán (v našem případě na jiný obecní úřad) - § 131 odst. 4.

V dané problematice nacházíme dva problémy. Ze zákona není zřejmé, kdo rozhoduje o vyloučení starosty (který jistě, zejména na menších obcích, bude často úřední osobou, ovšem nemá „přestaveného“) a dále je otázkou, zda je možné, aby účastník řízení namítl podjatost „celého“ správního orgánu.

Případné vyloučení starosty vyřešila praxe, která se ustálila na pravidlu, že o něm rozhoduje nadřízený správní orgán, tedy u obcí krajský úřad (u městských částí či obvodů Magistrát). Otázku námitky vyloučení celého správního orgánu uznala judikatura Nejvyššího správního soudu jako možný a zákonný postup účastníka řízení1. O vyloučení, resp. nevyloučení úředních osob napadeného správního orgánu se pak rozhodne způsobem „shora dolů“, kdy krajský úřad rozhodne o starostovi, a není-li on vyloučen, rozhoduje se dál cestou jednotlivých představených v rámci obecního úřadu až ke konkrétní „nejnižší“ úřední osobě. Přitom není nutno čekat na právní moc jednotlivých rozhodnutí, jelikož ta jsou vydávána formou usnesení, kde odvolání nemá odkladný účinek, tedy platí to, co bylo usnesením rozhodnuto.

Ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci se použijí obdobně i pro znalce a tlumočníky (§ 14 odst. 7), kdy o případném vyloučení těchto osob rozhodne sám správní orgán, který vede řízení, tedy úřední osoba, která znalce, či tlumočníka ustanovila.

Jsem-li jako správní orgán v dikci správního řádu, jsem-li příslušný, a nejsem-li jako úřední osoba vyloučen z projednávání a rozhodování věci, provedu příslušné řízení a stávám se tzv. „oprávněnou úřední osobou“ (osobou oprávněnou k provádění úkonů správního orgánu v tomto konkrétním řízení - § 15 odst. 2).

O mně jako oprávněné úřední osobě se pak učiní záznam do spisu (stačí na tzv. „košilku“ spisu – viz dále).

­­­­­­­­­­______________________________________________________________________

1Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 06. 2012, sp. zn. 1 As 55/2012, závěr z odůvodnění v části III. C: O námitce podjatosti (správního orgánu jako celku) zde rozhodl primátor – nevyhověl jí. Věc dále řešil i krajský úřad a Ministerstvo dopravy. Správný postup: Krajský úřad rozhodne o nepodjatosti primátora, o podjatosti dalších osob rozhodne primátor následně.