Obec a pozemní komunikace (4) - vlastnictví a správa komunikací

Nykodým Jiří 16.04.2015 00:00:00

vlastnictví a správa pozemních komunikací

Obec a pozemní komunikace (4)

/vlastnictví pozemních komunikací a jejich správa/

Právní úprava minulého režimu řadila všechny druhy pozemních komunikací do skupiny tzv. „národního majetku“. Lišili se pouze osoby s právem hospodaření k nim. Stávající úprava vlastnictví pozemních komunikací v ČR vychází ze současného faktického stavu. Rozdělení vlastnictví silnic v České republice, spravovaných v duchu jednotné silniční sítě, bylo změněno v roce 2000 ustanovením vyšších územně správních celků, resp. krajů, jak je známe v současné podobě. Silnice II. a III. tříd, obdobně jako je běžné v sousedních státech, se staly vlastnictvím jednotlivých krajů. Pro dokreslení kraje dnes vlastní přes 80 % silnic.

Vlastnictví pozemních komunikací je definováno v § 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zde se dočteme, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy, tedy i rychlostních silnic, které spadají také do kategorie silnic I. třídy, je stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy je příslušný kraj, na jehož území se tyto nacházejí a dále vlastníkem místních komunikací je příslušná obec. Vlastníky účelových komunikací jsou jakékoli právnické nebo fyzické osoby. Prováděcí vyhláška k zákonu o pozemních komunikacích č. 104/1997 Sb. v §§ 2, 5 – 10a vymezuje podrobnosti péče vlastníka ve věcech dálnic, silnic a místních komunikací. Ve věcech účelových komunikací se vyhází z jejich soukromoprávní povahy. Speciální zákon, tedy zákon o pozemních komunikacích, upravuje tuto oblast jen ve vtahu k ostatním pozemním komunikacím /uzavírky a objížďky, připojování apod./. Právní úprava účelových komunikací, na rozdíl od dálnic, silnic a místních komunikací, které spadají do veřejnoprávní úpravy, podléhá tedy právu soukromému. Z těchto důvodů se převážná část zákona o pozemních komunikacích na účelové komunikace nevztahuje a tyto podléhají příslušným ustanovením občanského a obchodního zákoníku, stavebnímu zákonu a dalším obecným právním předpisům. Z výše uvedeného však můžeme vyvodit, že vlastníky účelových mohou být i veřejnoprávní korporace /stát, kraj, obec …/. V praxi se v případě státu jedná například o pozemní komunikace v areálech státních podniků, ve vojenských újezdech, mnohé komunikace v lesích, které vlastní stát atd.. Příkladem vlastnictví účelových komunikací krajů jsou pozemní komunikace v areálech krajských úřadů, krajských nemocnic apod., v případě obcí se například jedná o komunikace v různých technických či sociálních zařízeních obcí a často o pozemní komunikace v extravilánech, které slouží převážně ke spojení při obhospodařování lesních a zemědělských pozemků. Z výše uvedeného také vyplývá, že jedna obec může být vlastníkem účelové komunikace na území druhé obce. Jako příklad zase můžeme uvést různé cyklostezky, mnohde i účelové komunikace v lesích atd.

V současné době správu a péči o dálnice a silnice I. třídy vykonává z pověření Ministerstva dopravy ČR, které zastupuje stát, Ředitelství silnic a dálnic ČR. Obdobné činnosti ve věcech silnic II. a III. třídy vykonávají obvykle příspěvkové organizace zřízené jednotlivými kraji. Města a obce pro tyto účely pro správu a údržbu místních komunikací mnohdy zřizují různé organizace /Technické služby, Správy městských komunikací, …../.

Jiří Nykodým