Správní řád – jak na něj (část 6)

Kubánek Miroslav 16.04.2015 00:00:00

Článek je dalším ze série textů ke správnímu řádu a jeho aplikaci v praxi. Zabývá se problematikou uložení doručované zásilky a případy fikce doručení. Poté vysvětluje doručení veřejnou vyhláškou a doručení do ciziny, včetně aplikačních pravidel.

Pokračujme dnes v problematice doručování.

Jistě mi mnozí potvrdí, že naši adresáti nejsou vždy ideální a že ne vždy při přebírání písemností stoprocentně spolupracují. Pro tyto případy zákon upravuje otázky uložení písemnosti a překážek při doručování, s následnou fikcí doručení.

V případě, že není zastižen adresát písemnosti (či osoba oprávněná písemnost převzít) a není možno doručit jiným způsobem (u právnické osoby typicky na adresu např. tzv. statutárního zástupce – viz pátá část série), písemnost se uloží (§ 23). Zákon přitom výslovně stanoví, kde je možno písemnost uložit, aby se mohlo postupovat podle jeho následujících ustanovení. Písemnost se uloží u správního orgánu nebo u provozovatele poštovních služeb – u „pošty“ (pokud se doručuje prostřednictvím jí). Uložení kdekoli jinde je nepřípustné¹.

Při uložení písemnosti se adresát vyzve (nejlépe částí dodejky na obálce), aby si písemnost vyzvedl ve lhůtě 10 dnů, a současně se poučí o následcích nevyzvednutí (taktéž nejlépe částí dodejky na obálce).

Pokud si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů nevyzvedne, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty – § 24. Jde o první tzv. fikci doručení.

V této souvislosti se nabízí několik praktických otázek:

1. Je nutno zkoumat, zda se adresát na místě doručení zdržuje? – Nikoli, přičemž se vychází z § 24 odst. 2 SŘ.
2. Kdy končí lhůta k vyzvednutí zásilky, tedy lhůta 10 dnů? – Vycházíme z judikatury², podle níž se lhůta posuzuje jako lhůta procesní, tedy tak, že pokud její konec vyjde na sobotu, neděli či svátek, je zachována ještě nejbližší následující pracovní den (to ovšem podle MV ČR nebude platit pro datové zprávy).
3. Co dále s písemností, která je uložena např. na poště? – Písemnost se přednostně vrací správnímu orgánu (který ji založí do spisu), ale tento postup může správní orgán vyloučit (např. zaškrtnutím příslušného okýnka na dodejce), a pak se písemnost vloží do schránky adresáta nebo na jiné vhodné místo (aby měl možnost alespoň fakticky se s ní seznámit) – § 23 odst. 4.

Adresát však může být v místě doručení (doma, ale také v zaměstnání, v restauraci, na ulici – viz pátá část série) zastižen, ovšem rozhodne se nespolupracovat a písemnost nepřevzít. Na tuto skutečnost pamatuje zákon v § 24 odst. 4.

Adresát pak buď odmítne písemnost převzít, nebo odmítne součinnost k doručení (tedy výslovně neodmítne převzít, ale například zavře před doručovatelem dveře bytu). V té chvíli doručovatel předá adresátu poučení o následcích takového jednání (nejlépe částí dodejky na obálce), přičemž pokud adresát odmítne poučení převzít či předání neumožní, zaznamená se to.

Jsou-li splněny předchozí kroky, považuje se písemnost za doručenou dnem pokusu o doručení. Jde o druhou tzv. fikci doručení.

Kromě doposud zmiňovaného, tedy obecného, způsobu doručení, zná zákon ještě doručení veřejnou vyhláškou.

Realizuje se v případech stanovených v § 25, a to:

1. U osob neznámého pobytu nebo sídla (takové osoby by dnes s ohledem na ustanovení § 20 a 21 a na to, co jsme již uvedli, neměly existovat, ale vyskytnout se mohou),
2. u osob, kterým se prokazatelně nedaří doručovat (ani zde by se takové osoby vlastně v praxi neměly vyskytovat, kromě případů, kdy doručujeme do ciziny),
3. u osob, které nejsou známy (v některých správních řízeních je celá řada možných účastníků, kteří nejsou správnímu orgánu předem známy – např. stavební, či územní řízení),
4. stanoví-li tak zákon (např. správní řád v § 144).

Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, či oznámení o tom, že písemnost existuje a že je zde možnost si ji převzít (kdy a kde) vyvěsí na úřední desce správního orgánu, přičemž se zároveň povinně vyvěsí i na elektronické úřední desce (způsobem umožňujícím dálkový přístup), a to na 15 dnů (tato doba musí být zachována pro oba způsoby vyvěšení – na „stránkách“ i na „nástěnce“). Písemnost je pak doručena patnáctým dnem po vyvěšení, přičemž prvním dnem této lhůty je den následující po vyvěšení. To znamená, že písemnost, kterou správní orgán pověsí na úřední desku (oběma způsoby) 10. 05., je doručena 25. 05.

V souvislosti s doručováním veřejnou vyhláškou zákon obsahuje v § 26 právní úpravu samotné úřední desky, která bude úpravou obecnou (zákon o obcích např. již ustanovení o úřední desce neobsahuje, stejně jako úřední desku neupravuje ani tzv. daňový řád, tedy zákon č. 280/2009 Sb.). Úřední deska musí být nepřetržitě přístupná (tzn. čitelná 24 hodin denně 7 dní v týdnu) a její obsah se zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Poslední možností doručování je doručování do ciziny (§ 22). Do ciziny mají správní orgány mj. možnost doručovat prostřednictvím správního orgánu pověřeného takovým doručováním, což je Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Pokud se do zahraničí doručit nepodaří, ustanovuje se adresátovi opatrovník (viz dále).

Zdálo by se, že úprava doručování je v současné době dostatečná, a že postihuje všechny případy tak, že vlastně vždycky „nějak“ doručíme. Ovšem není tomu vždy tak, a to díky provozovateli poštovních služeb, kterého pro doručení využíváme – tzv. poště. Pošta je subjekt, který není povinen doručovat podle správního řádu (má vlastní vnitřní předpisy o doručování), a sám zákon předpokládá, že pro odpovědnost pošty za doručení podle správního řádu se vyžaduje smlouva (která je prakticky nerealizovatelná).

Tedy

• pošta se většinou nepokusí doručit osobně a hned vhodí do schránky poučení o uložení zásilky,
• pošta neumí poučení o uložení zásilky umístit na „jiné vhodné místo“ a nenajde-li schránku, věc nám vrací,
• pošta zkoumá, zda je adresát na místě doručení známý a mnohdy nám vrací nesmyslný vzkaz “adresát na adrese neznámý“,
• pošta neumí mnohde doručit na ohlašovnu trvalého pobytu,
• pošta nám v případě nepřevzetí zásilky přítomným adresátem nesdělí, zda šlo o odmítnutí zásilky, či k odmítnutí součinnosti, a nedoloží nám pokus o poučení.

To pak může vést až k nedoručení podle zákona, za což ovšem (s odkazem na § 19) odpovídá správní orgán (a nikoli ona pošta). Ale s tím asi nic neuděláme – bohužel.

¹Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 06. 2006, sp. zn. 2 As 52/2005: „Za řádné uložení písemnosti ve smyslu § 24 odst. 2 SŘ (71/1967 Sb.) nelze považovat její uložení na služebně obecní policie; doručení takovýmto uložením písemnosti je neúčinné.“ Tento judikát bude platný i pro současný SŘ.

²Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 03. 02. 2010, Sp. zn. 9 As 55/2009.