Správní řád – jak na něj (část 8)

Kubánek Miroslav 29.04.2015 00:00:00

Článek pokračuje v rozboru pojmu účastník řízení, a to v otázkách oprávnění a povinností. Předmětem jsou základní práva a povinnosti, výklad pojmu podání a otázka nahlížení do spisu. Dále vysvětluje problematiku charakteru a stanovování lhůt v řízení.

Nyní, když již víme, kdo je účastníkem řízení, je namístě říci si něco o úkonech účastníka (jeho zástupce či opatrovníka atd.).

Především, předstoupí-li účastník řízení (jeho zástupce, opatrovník, podpůrce, …) před správní orgán, je na výzvu správního orgánu povinen předložit průkaz totožnosti (§ 36 odst. 5).

Účastník řízení je oprávněn zejména navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a to po celou dobu řízení (nestanoví-li zákon jinak, s vědomím, že řízení nekončí vydáním správního rozhodnutí I. instancí, ale až právní mocí rozhodnutí) - § 36 odst. 1.

Správní orgán přitom může stanovit usnesením nejzazší mez, kdy lze právo návrhů a důkazů využít (§ 36 odst. 1). Předmětné ustanovení zákona je ovšem do určité míry problematické, jelikož neobsahuje podstatnou větu „k později podaným návrhům správní orgán nepřihlíží“. Z toho plyne, že budeme muset pracovat i s návrhy, které přijdou po námi určené lhůtě. Proč tedy příslušné usnesení vydávat? Například jen proto, že pokud díky „opožděně“ podaným návrhům účastníka řízení nedodržíme lhůtu pro vydání rozhodnutí, nemůže nám to být přičítáno účastníkem k tíži.

Účastník má dále právo vyjadřovat svá stanoviska k projednávané věci a všem rozhodným skutečnostem (§ 36 odst. 2).

A nakonec, účastník má právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, které správní orgán shromáždil v dané věci, a to před vydáním rozhodnutí správním orgánem (§ 36 odst. 3). Tedy, vždy předtím, než vydáme rozhodnutí, musíme sdělit účastníku, že podklady byly shromážděny, a že má právo se s nimi seznámit nahlédnutém do spisu a poté se k nim vyjádřit (k čemuž mu poskytneme přiměřenou lhůtu).

Nové ustanovení zákona, § 36 odst. 4, upravuje pak právo konzultace účastníka řízení s tzv. podpůrcem (sedmá část série).

Jakýkoli úkon, který účastník řízení vůči správnímu orgánu učiní, nazýváme obecně podání (§ 37). Podání vždy posuzujeme podle obsahu (a nikoli podle názvu), neboť účastník řízení nemusí vědět, jaký úkon podle zákona provedl (a mnohdy to skutečně neví).

Podání může být podle § 37 odst. 4 platně učiněno pouze písemně, ústně do protokolu (čemuž odpovídá naše povinnost ústní podání přijmout a protokol pořídit), v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem nebo datově. Je-li učiněno jinak, musí být některým z uvedených způsobů potvrzeno do 5 dnů, jinak nepůjde o podání!

Podání je účastník řízení povinen učinit u příslušného správního orgánu (§ 36 odst. 6), přičemž pokud správní orgán zjistí, že není pro řešení podání příslušný, je povinen bezodkladně je postoupit příslušnému orgánu (třetí část série).

Velmi důležitým právem účastníka řízení je právo nahlížet do spisu (§ 38). Právo nahlížet do spisu má také zástupce účastníka, průvodce nevidomého účastníka, jiná osoba, která prokáže právní či jiný vážný zájem na věci, a také podpůrce účastníka (ovšem ten pouze společně s účastníkem samotným).

Ten, kdo je oprávněn nahlížet do spisu, má zároveň právo činit si ze spisu výpisy, či právo na kopie dokumentů ze spisu. Zde je dobré připomenout, že za kopie (či stejnopisy) ze spisu se (nestanoví-li zvláštní zákon jinak) vybírá správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, položka 3 přílohy k uvedenému zákonu.

Pokud by chtěl správní orgán komukoli, kdo o to požádá, nahlédnutí do spisu odmítnout, musí vydat v této věci usnesení, které se oznamuje pouze tomu, kdo je odmítnut.

POZN.: Podle současné judikatury je ten, kdo byl odmítnut usnesením správního orgánu v právu nahlédnout do spisu, oprávněn žádat informace ze spisu podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ovšem po vyloučení těch informací, které jsou chráněny zvláštním zákonem (zejm. zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Tehdy bude muset správní orgán vydat další rozhodnutí, a to rozhodnutí o částečném odepření poskytnutí informace podle posledně citovaného zákona (což je jistě nepříjemné).

Teď již víme, jaké úkony činí účastník řízení. Může se však stát, že účastník řízení z nějakých důvodů svůj úkon provést nemůže. Problematiku pak řeší § 41 odst. 1 – 7 zákona.

Pokud účastník řízení pro určitou překážku promeškal provedení úkonu, může do 15 dnů ode dne, kdy měl být úkon proveden, požádat o prominutí zmeškaného úkonu, přičemž zároveň musí onen promeškaný úkon provést. Zákon pak praví, že zmeškaný úkon nelze prominout po uplynutí 1 roku od „původního termínu úkonu“. O prominutí (či neprominutí) zmeškání vydává správní orgán usnesení.

Je záhodno ještě se zmínit o tom, jak podle správního řádu pracujeme se lhůtami (tedy například kdy je účastník řízení tzv. „ve lhůtě“) – § 39 a § 40.

Lhůty jsou především určené samotným zákonem (například lhůta 15 dnů k podání odvolání).

Pokud zákon lhůtu nestanoví, a je nutná, může ji stanovit sám správní orgán. Aby lhůta stanovená správním orgánem byla závazná, je nutno ji stanovit usnesením. To pro naši praxi může být nepříjemné, ale díky využití judikatury můžeme v tomto ohledu například s oznámením o zahájení řízení spojit usnesení o stanovení lhůt pro jakákoli podání účastníků, čímž si elegantně vyřešíme problém pro celé řízení¹.

Jinak lhůty stanovené správním řádem jsou lhůtami procesními, kde platí pravidlo, že pokud konec lhůty vyjde na sobotu, neděli, či svátek, je lhůta zachována ještě nejbližší pracovní den.

¹Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 02. 2010, sp. zn. 8 Afs 21/2009, výrok I. Není samo o sobě porušením § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit.