Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Správní řád – jak na něj (část 9)

Kubánek Miroslav 27.05.2015 00:00:00

Článek se zabývá otázkou ústního jednání, včetně vysvětlení, kdo se na ústní jednání předvolává a kdo je o jeho konání pouze vyrozuměn. Dále vysvětluje problematiku podkladů pro rozhodnutí, jejich druhů, shromažďování a hodnocení.

Aby správní orgán naplnil zásadu materiální pravdy (§ 3 SŘ, druhá část série) a byl schopen v daném případě řádně rozhodnout, musí shromáždit podklady pro rozhodnutí. Činí tak primárně písemnou formou (princip písemnosti řízení, § 15 odst. 1 SŘ, čtvrtá část série), ale v mnohých případech se neobejde bez ústního jednání.

Ústní jednání (§ 49) správní orgán nařídí

  • stanoví-li tak zákon,
  • je-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků (nejčastěji v rámci provádění důkazů – viz dále),
  • požádá-li o to neopomenutelný účastník (sedmá část série) a nebude-li tím způsobena újma jiným účastníkům.

Ústní jednání správní orgán svolává, a to nejméně s pětidenním předstihem (§ 49 odst. 1). V tomto ohledu je nutno si uvědomit, že k daným pěti dnům je „pro jistotu“ třeba počítat s dalšími deseti dny, které hrají roli při realizaci fikce doručení (šestá část série). Zákonem daných pět dní je možno „prolomit“, tedy ústní jednání svolat dříve, pokud hrozí nebezpečí z prodlení. Skutečnost ovšem musí být odůvodněna, minimálně v rozhodnutí.

Ústní jednání je v zásadě neveřejné, ale správní orgán může usnesením poznamenávaným do spisu určit jeho veřejnost (§ 49 odst. 4).

Důležitou otázkou je, jak komunikovat s osobami, které se mají ústního jednání zúčastnit. Správní orgán musí vždy vážit, koho na ústním jednání skutečně potřebuje (kdo je povinen se dostavit), a koho nepotřebuje (kdo má právo se účastnit v rámci uplatnění svých práv).

Jednoduchou pomůckou může být následující:

  • Účastník řízení má vždy právo být o ústním jednání vyrozuměn (v rámci zásady součinnosti - § 4 SŘ), ovšem většinou není u ústního jednání z pohledu správního orgánu nutný (nejde-li například o řízení o přestupcích), tedy bude prostě „pozván“, resp. bude o úkonu vyrozuměn,
  • kdo má realizovat (předložit) důkaz (viz dále, například svědek), je pro řízení nutný a potřebný a správní orgán bez něj jen těžko shromáždí potřebné podklady. Ten bude k ústnímu jednání předvolán (viz dále).

Je nešťastnou praxí, pokud správní orgán předvolává osoby, které nemají povinnost, nýbrž mají právo, účasti. Pokud se totiž předvolaná osoba nedostaví, měla by být předvedena (viz dále), a zde, pokud se zjistí, že účast osoby není nutná, může jít o porušení zásady procesní ekonomie (druhá část série) neúměrným obtěžováním dotčené osoby. Pokud se pak předvolaná osoba nedostaví, a správní orgán zjistí, že ji vlastně nepotřebuje, nebude ji tudíž předvádět, musí se s danou situací vypořádat v odůvodnění rozhodnutí.

Shromažďování podkladů pro rozhodnutí je v zásadě úkolem a zároveň právem správního orgánu.

Co si zákon představuje pod pojmem podklady pro rozhodnutí, se nachází v § 50 SŘ a důležitou skutečností je, že zákonný výčet je pouze „demonstrativní“, tedy že podkladem pro rozhodnutí může být cokoli dalšího, co zákon nevyjmenovává.

Podklady pro rozhodnutí podle zákona jsou („zejména“)

  • návrhy účastníků,
  • skutečnosti známé SO z jeho úřední činnosti,
  • podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci
  • skutečnosti obecně známé,
  • důkazy.

Podkladem pro rozhodnutí bude jistě také záznam o podaném vysvětlení z fáze před zahájením řízení vedeného ex offo (čtvrtá část série) a bezesporu též použitá judikatura.

Pokud zákon výslovně nestanoví, že některý podklad je závazný (typicky závazné stanovisko, či rozhodnutí v rámci tzv. předběžné otázky – viz dále), hodnotí správní orgán podklady podle své úvahy, a to za dodržení principu zákazu zneužití správní úvahy, skrytého v zásadě legality (§ 2).

Jak již bylo v této sérii řečeno, správní orgán shromažďuje podklady rozhodnutí způsobem a za účelem podle toho, jde-li o řízení o žádosti, či o řízení vedené z úřední povinnosti (ex offo). Skutečnost je upravena v § 50 odst. 3 SŘ a v podstatě znamená, že

  • je-li vedeno řízení o žádosti, zjišťuje správní orgán okolnosti pro ochranu veřejného zájmu (a žadatel musí přesvědčit, že předmět jeho žádosti veřejný zájem neohrožuje či neporušuje – platí zde tedy plně povinnost účastníka poskytnout správnímu orgánu součinnost),
  • je-li vedeno řízení ex offo (kde se ukládá povinnost, včetně sankce), zjišťuje správní orgán všechny rozhodné skutečnosti. V tomto případě je účastník většinou „nesoučinný“ a prokazování je plně na správním orgánu.

K podkladům pro rozhodnutí má účastník právo neustále se vyjadřovat (a samozřejmě se s nimi seznamovat), což ústí až k jeho právu (a zároveň povinnosti správního orgánu) být obeznámen se skončením shromažďování podkladů a k možnosti vyjádření vždy před vydáním správního rozhodnutí (§ 36 odst. 3 SŘ, osmá část série).

Z výše uvedeného vyplývá ještě jedna podstatná skutečnost, a to, že důkazy jsou jen jedním z podkladů pro rozhodnutí. O důkazech ovšem zase až příště…