Správní řád – jak na něj (část 10)

Kubánek Miroslav 13.05.2015 00:00:00

Článek se zabývá otázkou dokazování. Text především vyjmenovává druhy důkazů podle správního řádu a vysvětluje pojem provedení důkazu. Dále pak rozebírá jednotlivé důkazní prostředky s poznámkami k jejich správnému použití.

Dokazováním ve správním řízení se rozumí shromažďování specifických podkladů pro rozhodnutí – důkazů. Zatímco „běžné“ podklady pro rozhodnutí se prostě „shromažďují“ a účastníci se s nimi mají právo seznámit, důkazy je nutno „provést“.

Jednotlivé důkazy jsou uvedeny v § 51 SŘ a stejně, jako je tomu u podkladů pro rozhodnutí, jejich výčet v zákoně je pouze demonstrativní.

Důkazy jsou takto „zejména“

• listiny (datová zpráva se považuje za listinný důkaz!)
• ohledání
• svědecká výpověď
• znalecký posudek
• předběžná otázka

Provádění důkazů je formální proces, který znamená judicializaci správního řízení (přiblížení soudnímu řízení), a který se realizuje nejčastěji v rámci ústního jednání (devátá část série). K provedení důkazů lze (jak plyne z výše uvedeného) použít nejen prostředky uvedené v zákoně, ale prakticky všech dalších prostředků, které nebyly získány v rozporu s právními předpisy¹. O provedení důkazů musí být účastník správním orgánem vždy včas vyrozuměn (§ 51 odst. 2), poněvadž má právo se provedení důkazu v souladu s § 4 odst. 3 SŘ zúčastnit. § 52 SŘ pak upravuje důkazní povinnost účastníků, která se váže především k řízením o žádosti (devátá část série).

A nyní k jednotlivým důkazům, které upravuje zákon výslovně.

Důkaz listinou (§ 53)

Má-li listina sloužit jako důkaz, musí být správnímu orgánu předložena v originálu nebo ověřené kopii. Správní orgán ovšem do spisu nemusí zakládat dokument předložený, ale důkaz provede přečtením listiny (a zaprotokolováním této skutečnosti), pořídí si vlastní kopii, na kterou poznamená, že byla pořízena z provedeného důkazu, a poté takovouto kopii založí do spisu.

Správní orgán může uložit tomu, kdo má listinu u sebe, aby ji předložil, což se činí usnesením oznamovaným pouze tomu, komu se ukládá daná povinnost. Pro odmítnutí předložení listiny platí tytéž důvody, pro které je svědek oprávněn odmítnout svědeckou výpověď (viz dále).

Významnou skutečností upravenou zákonem je definice veřejné listiny (§ 53 odst. 3). Veřejná listina je listina vydaná soudy ČR, jinými státními orgány, orgány územních samosprávných celků (kraje, obce) v mezích jejich pravomoci, a dále listina prohlášená za veřejnou zvláštními právními předpisy (vysvědčení, diplomy o absolutoriu, výuční listy apod.). Význam veřejné listiny tkví v tom, že pravost jejího obsahu se neprokazuje, neboť platí předpoklad (presumpce) pravosti údajů v takové listině uvedených (pokud někdo tvrdí, že údaje nejsou správné, musí to prokázat on).

V § 53 odst. 4 SŘ se zákonodárce věnuje cizím veřejným listinám.

Důkaz ohledáním (§ 54)

Tak, jak je koncipováno toto ustanovení zákona, má zákonodárce především na mysli ohledání věci, resp. místa. Pokud by správní orgán prováděl ohledání osoby (např. orgány sociálně právní ochrany dětí a ohledání údajně týraného dítěte), bude se postupovat analogicky, ovšem navíc s použitím ustanovení o ohledání osob v části zákona upravující exekuci přímým vynucením povinnosti (viz dále).

Věc či místo, které mají být ohledány, je povinen správnímu orgánu předložit, nebo strpět ohledání na místě, vlastník věci, její uživatel, nebo držitel. Tyto pojmy jsou instituty soukromoprávními a jejich význam je nutno hledat v občanském právu (vlastníku svědčí vlastnické právo, uživatel věc užívá /požívá/ nejčastěji na základě smlouvy, držitel věc drží, byť i neoprávněně).

Správní orgán může uložit tomu, kdo má věc u sebe, aby ji předložil (umožnil ohledání), což se činí usnesením oznamovaným pouze tomu, komu se ukládá daná povinnost. Pro odmítnutí tohoto důkazu platí tytéž důvody, pro které je svědek oprávněn odmítnout svědeckou výpověď (viz dále).

Správní orgán je oprávněn k ohledání přizvat nestranné osoby a ohledání (i místa) mají právo se zúčastnit všichni účastníci řízení.

Důkaz se provede prohlídkou věci (místa) a zaprotokolováním této skutečnosti. Mnohdy, jde-li o ohledání místa, se protokol v praxi správních orgánů nazývá „zápis z místního šetření“, což nemá vliv na to, že fakticky jde o protokol o ohledání.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55)

Především, kdo není účastníkem řízení, je povinen vypovídat jako svědek, je-li svědecké výpovědi třeba (svědkem bude např. vždy osoba, která podala podnět, jako impuls pro řízení zahajované ex offo). Svědek musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet (jinak by se mohl dopustit přestupku, případně i trestného činu křivé výpovědi), ovšem může také svědeckou výpověď odepřít, pokud by způsobila jemu nebo osobám blízkým² stíhání pro trestný čin, či správní delikt. O právu odepřít svědeckou výpověď i o právu vypovídat pravdivě (a nic nezamlčovat) musí být svědek správním orgánem před výslechem poučen (§ 55 odst. 5), přičemž toto poučení je vhodné dát svědku podepsat. O výslechu svědka se pořizuje protokol, který svědek podepíše na každé jeho straně.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56)

Je-li nutno pořídit jako důkaz znalecký posudek (pro posouzení odborných skutečností, které nelze zjistit jinak), vydává v této věci správní orgán usnesení, kterým

• ustanoví znalce (podle zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících a vyhlášky č. 37/1967 Sb.),
• zformuluje otázky, které mají být předmětem znaleckého posudku,
• stanoví znalci lhůtu a formu vypracování posudku.

Znalcem je především osoba zapsaná do seznamu znalců u příslušného krajského soudu, ale může jím být i osoba jiná, která problematiku zná (tzv. znalec ad hoc), pokud v dané oblasti regulerní znalec neexistuje, nebo by jeho účast znamenala nepoměrné náklady. Znalec ad hoc ovšem před tím, než provede znalecký posudek, musí k rukám správního orgánu složit slib podle § 6 zákona o znalcích a tlumočnících, který správní orgán založí do spisu.

Znalec může vyhotovení znaleckého posudku odmítnout, a proto se doporučuje s ním skutečnost předem projednat.

A nakonec, forma znaleckého posudku může býti buď písemná, nebo ústní, kdy je možný výslech znalce. Doporučuje se vždy žádat posudek písemný, jelikož se pak nemusí provádět protokol o výslechu znalce (a navíc, znalce nelze k výslechu předvést – viz dále). Důkaz se tak provede přečtením znaleckého posudku (jeho závěru) a zaprotokolováním této skutečnosti.

Předběžná otázka (§ 57)

Předběžná otázka je posledním ze „zákonných“ důkazních prostředků, přičemž jde o rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci či správy v otázce, která nepřísluší samotnému rozhodujícímu správnímu orgánu, bez níž nelze ve věci řádně pokračovat, či rozhodnout.

Správní orgán v tomto ohledu může sám dát podnět k zahájení řízení o předběžné otázce, je-li to možné (bude-li řízení o předběžné otázce řízením ex offo), či vyzve účastníka, aby podal žádost o zahájení řízení o předběžné otázce.

Správní orgán si o předběžné otázce sice může sám učinit vlastní úsudek, ovšem riskuje tím, že pokud by následně proběhlo v otázce řádné řízení a „dopadlo jinak“, nastane důvod pro obnovu řízení, jelikož správní orgán je rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce vázán.

Probíhá-li řízení o předběžné otázce, může správní orgán své řízení přerušit (§ 64 odst. 1 písm. c).

Pro správní orgány se všeobecnou pravomocí (typicky orgány obcí, či krajů) zákonodárce upravuje tzv. zvláštní předběžnou otázku (§ 57 odst. 4), která se týká případu, kdy jeden odbor úřadu (správního orgánu) pro své rozhodnutí potřebuje rozhodnutí jiného odboru téhož úřadu.

¹Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05. 11. 2009, sp. zn. 1 Afs 60/2009, …“II. Utajeným pořízením audiovizuálního záznamu uvnitř vozidla taxikáře veřejná moc zasahuje do práva na respektování soukromého života taxikáře ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)“.

²§ 22 odst. 1 občanského zákoníku:“ Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“

§ 3020 občanského zákoníku: „Ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů.“