Obec a pozemní komunikace (8) - součásti a příslušenství, část 2

Nykodým Jiří 26.05.2015 00:00:00

/součásti a příslušenství pozemních komunikací – část 2/

součásti a příslušenství pozemních komunikací – část 2.

Součástmi ani příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací dále nejsou inženýrské sítě, energetická, telekomunikační, tepelná a jiná vedení včetně sloupů těchto vedení, pokud neslouží výlučně vlastníkovi dotčené komunikace, reklamní tabule a poutače všeho druhu, stánky a jiná pojízdná nebo přenosná prodejní zařízení.

Jak je výše uvedeno, zákon o pozemních komunikacích nám dává taxativní seznam součástí pozemních komunikací. Tento přehled je velmi důležitý především pro vlastníka komunikace, protože přesně specifikuje oč má povinnost pečovat a také z důvodu, že součásti pozemních komunikací požívají stejné ochrany jako komunikace samotné.

Taxativní vymezení součástí pozemních komunikací je sice velice důležité z důvodu celkové přehlednosti, ale z praktického hlediska by byl pravděpodobně výhodnější demonstrativní výčet a to především z hlediska vývoje a technického pokroku v dané oblasti.

Záměrně se blíže nezmiňuji o problematických ustanoveních uvedených v § 12a zákona o pozemních komunikacích, která jsou vlastně implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2004/54/ES vydané dne 29.4.2004 po tragických událostech v alpských tunelech do našeho práva, která jsou navíc v nesouladu v našimi obecnými právními předpisy.

Jak jsem již výše uvedl, svislé i vodorovné dopravní značení je součástí dané pozemní komunikace. V tomto případě se ale jedná o tzv. „stálé“ dopravní značení, tedy o místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. Přechodné dopravní značení, tedy v případě přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, není součástí komunikace, ale pouze jejím příslušenstvím a to jak v případě svislého, tak i vodorovného dopravního značení.

Další často diskutovanou kapitolou bývá kanalizace v silničních pozemcích. Jak je již výše uvedeno je kanalizace součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvodu povrchové vody z dotčené komunikace. V opačných případech je součástí pouze dešťová vpusť, šachta a přípojka. Navazující kanalizace je obvykle vlastnictvím jiného subjektu. Klasickým příkladem může být silnice III. třídy v zastavěném území obce, kdy je povrchová voda svedena uličními vpustěmi z jejího povrchu do kanalizace, která slouží i pro odvod povrchových vod ze sousedních nemovitostí. V tomto případě tato není součástí dotčené silnice, ale vlastnictvím jiné osoby. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že v tomto případě není kanalizace vlastnictvím příslušného kraje, jako vlastníka silnice III. třídy, ale jiného subjektu, nejčastěji příslušné obce.

Další mnohdy problematickou záležitosti je určení hranice komunikace, pokud je přímo uložena na konstrukci jiné stavby, např. na hrázi rybníka. V takovýchto sporných případech přesné určení hranice obou staveb bývá poměrně složité a obvykle vyžaduje vypracování odborného znaleckého posudku, aby vůbec bylo možno tuto hranici definovat. Z výše uvedeného potom jasně vyplývá, že konstrukce jiné stavby nemůže být součástí komunikace.

Veřejné parkoviště definované v § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích může být zřízeno obcí při místní komunikaci nebo jako samostatná místní komunikace a jeho užívání může být zpoplatněno ve smyslu § 23 zákona o pozemních komunikacích. Také na veřejně přístupné účelové komunikaci může být zřízeno jejím vlastníkem veřejné parkoviště /např. u sportovních a rekreačních center, obchodních domů apod./. V takovýchto případech by se možné zpoplatnění řešilo v souladu obecnými právními předpisy.

Jiří Nykodým