Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

1. Role a místo strategického a územního plánování ve veřejné správě

Bartoněk Josef 10.06.2015 00:00:00

Zasazení plánování do rámce rozvoje obcí a venkva

  1. Role a místo strategického a územního plánování ve veřejné správě

Projekt „Rok v obci“ si mimo jiné vytýčil cíl přispět k lepší orientaci představitelů zejména malých obcí v široké a různorodé oblasti, kterou je „veřejná správa“. Mezi hlavní úkoly a přirozené povinnosti veřejné správy nepochybně patří péče o trvalý rozvoj spravovaného území. Tento proces je obecně nazýván „regionálním rozvojem“, pro náš případ je ale přesnější konkrétní označení „rozvoj venkova“. Mezi prostředky využívanými k zabezpečování rozvoje venkova zaujímají ty, jimž se budeme v našem tématu podrobně věnovat, tedy strategické plánování a řízení, územní plánování a podmínky pro stavební rozvoj v území, významné místo.

Nástroje pro rozvoj venkova lze podle typů rozdělit do skupin nástrojů finančních (veřejné prostředky, dotace), využití lidských zdrojů (motivace, vzdělání, komunitní spolupráce), nástrojů věcných (prostory a vybavení), institucionálních (úřady, regionální spolupráce). Do zbývajících dvou skupin administrativních nástrojů (legislativa, normy) a nástrojů koncepčních (strategie, plány, územně plánovací dokumenty, pozemkové úpravy) patří předměty témat, kterými se budeme dále zabývat.

S pomocí výše uvedených nástrojů je možno vytvářet podmínky a zabezpečit udržitelný rozvoj území, ochranu životního prostředí, účelné využití území i soulad veřejných, hospodářských a soukromých zájmů.

Je ale nutno konstatovat, že právě nástroje administrativní a koncepční nejvíce trpí centralizací vedoucí k byrokratickému uplatňování do území bez respektování odlišnosti potřeb a problémů venkovských regionů. Další slabou stránkou je složitost legislativních norem a předepsaných postupů v územním a stavebním řízení neumožňující pružně reagovat na měnící se aktuální potřeby a možnosti rozvoje území.

Je třeba si uvědomit, že regionální rozvoj v České republice není izolovanou a neukotvenou iniciativou, neboť je prostřednictvím dokumentu s názvem Politika územního rozvoje navázán na pravidla a podmínky Evropské unie a současně také na politiky územního rozvoje sousedních států.

 

Josef Bartoněk