Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš 3

Blažek Jakub 11.06.2015 00:00:00

Trestný čin podplácení podle § 332 trestního zákoníku

V předchozím díle jsem popsal skutkovou podstatu přijímání úplatku podle § 331 trestního zákoníku. V tomto díle se naopak budu věnovat „druhé straně barikády“, tedy trestné činnosti spočívající v nabízení, dávání či slibování úplatků, tedy skutkové podstatě trestného činu podplácení podle § 332 trestního zákoníku.

Trestného činu podplácení se podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nebo v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného, poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.

K pojmu úplatek a obstarávání věcí obecného zájmu odkazuji na předchozí díly tohoto seriálu. Je ale vhodné se zabývat rozdílem mezi „poskytnutím úplatku“, „nabídnutím úplatku“, a „slíbením úplatku“.

Poskytnutím úplatku je jak osobní předání majetkového prospěchu, tak nepřímé poskytnutí materiální či jiné výhody, nebo poskytnutí služby.[1] Podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku je trestné nejen poskytnutí peněz či věci osobě obstarávající věci obecného zájmu, ale i takové jednání, kdy se takové osobě dostane jiné hodnoty v podobě poskytnutí nějaké protislužby.

Nabídnutím úplatku se dále rozumí jednání pachatele, který projevuje ochotu úplatek poskytnout proto, aby při obstarávání věci obecného zájmu bylo vyhověno jeho požadavku,[2] tedy aby osoba obstarávající věc obecného zájmu v podstatě rozhodla tak, jak požaduje podplácející pachatel. Není rozhodné, zda je úplatek nakonec poskytnut, resp. přijat či nikoliv, rozhodující je, že byl vůbec nabídnut. Nabídnutí může mít jakoukoliv formu, tedy nejen přímo ústně či např. písemně vyjádřená nabídka, ale i konkludentní jednání, které může představovat např. položení obálky s penězi na stůl, aniž by pachatel cokoliv osobě, které je úplatek nabízen, sdělil.

Slibem úplatku je pak vyjádření závazku pachatele úplatek poskytnout, jestliže bude pachateli při obstarávání věcí obecného zájmu vyhověno. Slib úplatku tak směřuje do budoucna a zpravidla je méně konkrétní než nabídka úplatku.

Z hlediska tzv. subjektivní stránky se vyžaduje zavinění pachatele. To znamená, že osoba jedná v přímém či nepřímém úmyslu úplatek poskytnout, nabídnout či slíbit a ovlivnit tak obstarávání věcí obecného zájmu. Totéž ostatně platí i v případě skutkové podstaty přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, o níž pojednává předchozí díl tohoto seriálu. Subjektivní stránka trestného činu tak nebude naplněna, pokud osoba poskytující plnění osobě obstarávající věci obecného zájmu poskytuje prospěch nikoliv v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu.

JUDr. Jakub Blažek, advokát

 

[1] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3168.

[2] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3168.