Správní řád – jak na něj (část 13)

Kubánek Miroslav 11.06.2015 00:00:00

Článek se zabývá ukončením řízení na úrovni I. instance. Upravuje formu a důvody zastavení řízení, a poté se zabývá otázkou správního rozhodnutí, a to v otázkách tohoto pojmu, náležitostí a oprav nesprávností.

Jednou z možností, jak završit prvoinstanční správní řízení je použít institut usnesení a jím řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že usnesení o zastavení řízení je procesním prostředkem, neznamená překážku věci rozhodnuté (tzv. res iudicata, § 48 odst. 2 SŘ). To značí, že pokud bylo například řízení zastaveno pro nedostatky žádosti, může být znovu zahájeno a vedeno řízení nové, pokud bude podána také žádost nová, bezvadná.

Zastavení řízení

Řízení lze zastavit jen z důvodů taxativně uvedených v zákoně (§ 66), přičemž se rozlišuje, jde-li o řízení o žádosti či ex offo.

Řízení o žádosti je možno zastavit z těchto důvodů:

žadatel vzal žádost zpět (v případě více účastníků řízení je nutný jejich souhlas),
byla podána žádost zjevně nepřípustná,
žadatel neodstranil vady žádosti (viz náš příklad výše),
žadatel nezaplatil správní poplatek,
zjistí-li se překážka v řízení podle § 48 odst. 1 – tzv. litispendence, tedy tatáž věc je již zahájena u jiného správního orgánu,
žadatel zemřel nebo zanikl bez dědice či nástupce, nebo zanikla věc, o níž se vede řízení,
žádost se stala bezpředmětnou,
z dalších důvodů stanovených zákonem (např. § 88 odst. 2, či § 91 odst. 3).

V případě řízení o žádosti se usnesení o zastavení řízení oznamuje doručením účastníkům (s výjimkou zemřelého účastníka, v jehož případě se vyhotoví stejnopis rozhodnutí, a ten se založí do spisu).

Řízení ex offo je možno zastavit

zjistí-li se překážka v řízení podle § 48 odst. 1 – tzv. litispendence, tedy tatáž věc je již zahájena u jiného správního orgánu,
odpadl-li důvod řízení (úmrtí či zánik účastníka, zánik věci či práva, o nichž se vede řízení, …).

V případě řízení ex offo se usnesení o zastavení řízení poznamená do spisu, neoznamuje se a účastníci se o něm pouze vhodně vyrozumí.

Další možností, jak završit prvoinstanční správní řízení, je o věci rozhodnout, tedy vydat rozhodnutí. Z definice správního řízení (§ 9) vyplývá, že účelem správního řízení je právě vydání rozhodnutí, jako individuálního správního aktu, který vydává správní orgán po předchozím správním řízení.

Rozhodnutí

Obsah a forma rozhodnutí jsou upraveny v § 67 SŘ.

Především pak, rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě, přičemž písemně se rozhodnutí nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon. Tehdy se rozhodnutí pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam s náležitostmi, jimiž jsou výroková část, odůvodnění, poučení účastníků, datum, číslo jednací, označení správního orgánu, úřední razítko a podpis oprávněné úřední osoby.

Náležitosti rozhodnutí rozlišuje zákon na obsahové a formální.

Obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 68) jsou

výroková část, jako část nejdůležitější, která mj. obsahuje doložení dodržení zásady legality (druhá část série), tedy odkaz na právní předpis a jeho ustanovení, podle nichž se vedlo řízení a rozhoduje se, a dále označení neopomenutelných účastníků řízení (sedmá část série) identifikací podle § 18 SŘ. Výroková část může být rozdělena do více samostatných částí, kdy tyto části doporučuji číslovat římskými číslicemi (podobně, jako to činí soud u svých rozhodnutí).

Odůvodnění, jako též důležitou část, jelikož nedostatky v odůvodnění mohou způsobit tzv. nepřezkoumatelnost rozhodnutí, který je vždy důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem a vrácení k novému řízení (viz dále). Odůvodnění ovšem není třeba, jestliže orgán prvního stupně vyhověl účastníkům v plném rozsahu,

Poučení účastníků, a to pouze poučení o tzv. řádném opravném prostředku, tedy o možnosti odvolání. V poučení je nutno uvést den, od nějž se počítá lhůta k odvolání, kdo bude o odvolání rozhodovat, kam se odvolání podává, a pokud odvolání nemá tzv. odkladný účinek, musí zde být tato skutečnost též uvedena.

Formálními náležitostmi rozhodnutí (§ 69) jsou

název „rozhodnutí“ (či „usnesení“), z čehož plyne, že veškerá obecná ustanovení o rozhodnutí platí i pro formu rozhodnutí, které se nazývá usnesení (například viz výše usnesení o zastavení řízení). V tomto ohledu může být zákon poněkud matoucí, poněvadž „rozhodnutí“ je za prvé pojem obecný, pro jakýkoli jeho druh, ale také pojem specifický pro rozhodnutí jako druh odlišný od usnesení (soudy to například v tomto ohledu mají přehlednější. Obecným pojmem je zde rozhodnutí, a to se dělí na usnesení a rozsudek),
označení správního orgánu, který vedl řízení a rozhodnutí vydal,
číslo jednací v rámci správního spisu (čtvrtá část série),
datum vyhotovení rozhodnutí (nikoli datum vydání – o tom dále),
otisk úředního razítka, přičemž zajímavostí zde může být, že správní řád kromě úředního razítka (kulaté s malým státním znakem) nezná jiná razítka a nevyžaduje razítkování jiných dokumentů z řízení než je právě rozhodnutí tzv. hranatým razítkem,
jméno, příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby,
jména a příjmení (názvy) všech, samozřejmě ZNÁMÝCH, účastníků řízení. Zákon v tomto ohledu nestanoví, kam účastníky, kteří nejsou neopomenutelnými (hlavními), uvést. Jistě ne do výrokové části rozhodnutí – sem patří právě jen ti neopomenutelní. Nejspíše také ne do poučení účastníků. A už vůbec ne do tzv. rozdělovníku, který se nachází až „za podpisem“ oprávněné úřední osoby. Z toho plyne, že tuto skupinu účastníků nejspíše uvede správní orgán někde v odůvodnění.

Z dikce zákona vyplývá, že v případě rozhodnutí (i usnesení – viz výše, dále jen „rozhodnutí“) existuje pouze jediný originál, a ten zůstává ve spisu u správního orgánu. Vše ostatní, co ohledně rozhodnutí správní orgán vyhotovuje, jsou tzv. stejnopisy. Ze zákona, či na žádost účastníka, vydává pak správní orgán stejnopis rozhodnutí nebo stejnopis výroku rozhodnutí, kdy na nich stačí místo podpisu oprávněné úřední osoby uvést zkratku „v.r.“ a text „za správnost vyhotovení“ se jménem a podpisem osoby odlišné od oprávněné úřední osoby. Dlužno ovšem přiznat, že v praxi obcí se tento postup spíše neaplikuje, a že stejnopisy pro účastníky řízení se fakticky neliší od originálu rozhodnutí ve spisu.

Může se nám stát, že zjistíme v rozhodnutí chybu. Jak postupovat nám zákon ukládá v § 70, a to tak, že

máme-li chybu ve výrokové části, pak musíme vydat opravné rozhodnutí,
jakoukoli jinou chybu napravíme pak usnesením.

Vážení přátelé, dovolte mi ještě poznámku k praxi vžité na mnoha obcích (resp. obecních úřadech). Tam, kde máme úřad členěn na odbory, mnohdy řízení vede jako oprávněná úřední osoba „řadový“ úředník, ovšem rozhodnutí podepisuje vedoucí odboru. Tato praxe je samozřejmě možná, je-li vedoucí odboru uveden na spisu jako oprávněná úřední osoba k podpisu rozhodnutí, nicméně právě díky institutu oprávněných úředních osob není nezbytná.

Já osobně považuji tuto praxi za ne zcela vhodnou. Za prvé, vedoucí odboru by podle mne měl stát mimo samotné řízení, aby v případě nutnosti mohl nestranně rozhodovat o vyloučení svého podřízeného z projednání věci pro podjatost (§ 14 SŘ), za druhé pak vedoucí odboru jako ten, kdo podepisuje rozhodnutí, riskuje, že bude povinen uhradit náhradu škody podle z. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, přičemž mnohdy vůbec nezná všechny okolnosti vedeného řízení. Citovaný zákon totiž zná dvojí odpovědnost (která je odpovědností objektivní!). Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem – zde je zřejmá odpovědnost úředníka, který vedl řízení, a potom odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím – kde odpovídá ten, kdo rozhodnutí podepsal.

Věc ovšem ponechávám na úvaze a praxi orgánů obcí.