Správní řád – jak na něj (část 14)

Kubánek Miroslav 15.06.2015 00:00:00

Článek je dalším ze série textů ke správnímu řádu a jeho aplikaci v praxi. Zabývá se lhůtou pro vydání rozhodnutí, problematikou vydání a oznámení správního rozhodnutí, a poté vlastnostmi rozhodnutí, tedy právní mocí a vykonatelností. Věnuje se doložce pr

Vydat správní rozhodnutí, tedy završit správní řízení, je nutno v zákonem stanovených lhůtách. Problematika je upravena v § 71 SŘ, kde je však zejména uvedeno, co se rozumí samotným vydáním rozhodnutí (odst. 2).

Rozhodnutí je vydáno především předáním stejnopisu jeho písemného vyhotovení k doručení, což se na originálu, který je součástí spisu, vyznačí textem „vypraveno dne“. Zde je nutno připomenout minulou část série, kde jsme hovořili o tom, že jednou z formálních náležitostí rozhodnutí je datum jeho vyhotovení. Totiž, datum, které uvádíme na rozhodnutí, je právě datem vyhotovení, nikoli vydání. V případě doručování rozhodnutí poštou je rozhodnutí vydáno až datem, kdy je „vypraveno“, což mnohdy není datum totožné s vyhotovením.

Dále může být rozhodnutí vydáno též jeho ústním vyhlášením (má-li ústní vyhlášení rozhodnutí účinky vyhotovení, může účastník řízení i tak žádat jeho písemnou podobu), vyvěšením veřejné vyhlášky (doručuje-li se rozhodnutí veřejnou vyhláškou), či záznamem do spisu (u některých usnesení – též viz dále).

Rozhodnutí se vydává především bez zbytečného odkladu. Nelze-li rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen je vydat do 30 dnů. K této lhůtě se připočítává doba dalších 30 dnů v případě, kdy v řízní bylo realizováno ústní jednání, místní šetření, předvedení, či doručování veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složité řízení (které ovšem není v zákoně definováno, a je na uvážení správního orgánu). Dále se připočítává lhůta nutná k provedení dožádání, znaleckého posudku, nebo doručení do ciziny, přičemž v těchto případech může prodloužení přesáhnout oněch dalších 30 dnů.

S tzv. koncentrační zásadou v řízení (osmá část série) souvisí skutečnost, že nedodržení lhůt správním orgánem se nemůže dovolávat účastník, který je sám způsobil (§ 71 odst. 5).

Rozhodnutí, které bylo vydáno, je nutno účastníkům řízení oznámit (s výjimkou usnesení poznamenávaného do spisu). Tuto problematiku upravuje § 72 SŘ.

Rozhodnutí se oznamuje především doručením stejnopisu jeho písemného vyhotovení do vlastních rukou účastníka. V některých případech může být rozhodnutí oznámeno i ústním vyhlášením, přičemž ústní vyhlášení má účinky oznámení rozhodnutí jen v případě, pokud se účastník vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení stejnopisu rozhodnutí (není-li zákonem stanoveno jinak). Takové vyhlášené rozhodnutí se pak poznamená ve spisu s náležitostmi podle § 67 odst. 2 SŘ.

Pozor! Pokud by se účastník řízení v průběhu procesu vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení stejnopisu všech rozhodnutí, netýká se takové prohlášení rozhodnutí finálního, či rozhodnutí, které mu ukládá povinnost (§ 72 odst. 3).

Každé rozhodnutí má dvě zákonné vlastnosti, a to právní moc a vykonatelnost.

Právní moc rozhodnutí je upravena v § 73 SŘ.

Rozhodnutí je v právní moci, bylo-li oznámeno a není-li možno se proti němu odvolat. Mimochodem, až právní mocí rozhodnutí končí správní řízení v části „nalézací“, rozhodovací.

A kdy že se nelze proti rozhodnutí odvolat?

• stanoví-li tak výslovně zákon (usnesení poznamenávané ve spisu, rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání – viz dále, …),
• marně uplynula lhůta k odvolání (tedy účastník se neodvolal, ač mohl),
• účastník vzal odvolání zpět (jde-li o jediného účastníka v řízení, jinak tak musejí učinit všichni účastníci),
• účastník se vzdal práva odvolání. V tomto případě zákon rozlišuje, je-li řízení vedeno s jediným účastníkem, či s více účastníky. Je-li v řízení jediný účastník a vzdá se práva odvolání, nastává situace podle § 73 a rozhodnutí je pravomocné „okamžitě“. Je-li však v řízení více účastníků, pak podle § 91 odst. 4 SŘ stává se rozhodnutí pravomocným až dnem následujícím po dni, kdy se odvolání vzdal poslední z nich. Důvod tohoto rozdílu, dlužno přiznat, nezná ani sám autor zákona.

Vykonatelnost správního řízení řeší § 74 SŘ.

Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem v něm uvedeným. Rozhodnutí, kterým se ukládá povinnost, je vykonatelné, jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti (včetně povinnosti zaplatit sankci).

Vykonatelnost tak, jak je chápána správním řádem, znamená jeho „exekuovatelnost“, tedy vynutitelnost. Proto právní teorie v případě přiznaných práv v rámci rozhodnutí nehovoří o vykonatelnosti, ale o „jiných právních účincích“ rozhodnutí (mimochodem sám zákon zmiňuje tuto skutečnost v § 74 odst. 3).

V rámci této problematiky je nutno zmínit ještě jeden pojem, a to předběžnou vykonatelnost (§ 74 odst. 1). Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, je-li vynutitelné již před nabytím právní moci. Jde o případ, kdy odvolání proti vydanému rozhodnutí nemá tzv, odkladný účinek (typicky v případě usnesení).

S právní mocí a vykonatelností rozhodnutí souvisí další institut, a to doložka právní moci, resp. vykonatelnosti. Problematiku nalezneme v § 75 SŘ.

Doložku vyznačuje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, a to povinně, z úřední povinnosti, pouze a jen na rozhodnutí, které je součástí spisu (originál rozhodnutí).

Na stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí, které má ve svých rukou účastník řízení, se vyznačuje doložka pouze na žádost účastníka, a činí tak vždy prvoinstanční správní orgán.

V praxi mnohdy dochází k nepříjemné situaci, kdy kontrolní orgány trvají na tom, aby doložka byla opatřena úředním razítkem. Vpravdě však zákon žádné náležitosti doložky nestanoví. Upřímně ovšem, pokud budeme rozhodnutí používat jako tzv. exekuční titul, exekuční orgán bude vyžadovat na doložce malý státní znak.

Uzavřít pojednání o rozhodnutí se sluší připomenutím typu rozhodnutí, které se nazývá usnesení (§ 76).

Především, usnesení se vydává pouze v případech, kdy tak stanoví zákon, a zpravidla jde o rozhodnutí procesní.

Za druhé, podle § 181 SŘ se usnesení bude vydávat i v případech, kdy podle správního řádu má být vydána tato forma rozhodnutí, ač zvláštní zákon hovoří o vydávání „rozhodnutí“.

A naposled, usnesení podle správního řádu nelze zaměňovat za usnesení podle zákona o obcích (usnesení zastupitelstva obce či rady obce). V případě správního řádu jsme ve správním procesu, nikoli v rozhodování samosprávných orgánů obce.

Usnesení se obecně vydává i oznamuje jako rozhodnutí, přičemž odvolání proti usnesení nemá ze zákona odkladný účinek (je tedy předběžně vykonatelné – viz výše).

Zvláštním typem usnesení je usnesení poznamenávané do spisu. To se vydává pouze v případech výslovně stanovených zákonem, neoznamuje se (účastník se o něm pouze „vhodně“ vyrozumí) a není proti němu přípustné odvolání.