Zprávy redaktorů

Obce a poskytování informací (4)

Břeň Jan 24.08.2015 14:30:00

Negativní vymezení působnosti zákona č. 106/1999 Sb.

Vedle pozitivního vymezení působnosti zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), které je obsaženo zejména v § 2 odst. 1 a 2 definováním tzv. povinných subjektů (tj. těch, které mají podle zákona č. 106/1999 Sb. povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti), zákon č. 106/1999 Sb. upravuje rovněž své negativní vymezení působnosti.

 

Negativní vymezení působnosti zákona č. 106/1999 Sb.

Ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. představuje jeho negativní vymezení působnosti, tj. stanovení případů, na které se tento zákon nevztahuje.

Konkrétně se zákon č. 106/1999 Sb. nevztahuje na poskytování informací,

  • které jsou předmětem průmyslového vlastnictví,
  • a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.

Jak bylo uvedeno výše, zákon č. 106/1999 Sb. se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví. Z ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, lze dovodit, že průmyslovým vlastnictvím jsou vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, označení původu výrobků a ochranné známky.

Zákon č. 106/1999 Sb. se dále nevztahuje na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Jinými slovy zvláštní zákon upravující komplexně poskytování informací má aplikační přednost před zákonem obecným, tj. zákonem č. 106/1999 Sb.

Komplexním speciálním zákonem upravujícím poskytování informací je bezesporu zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který provádí ústavně zaručené právo „na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů“ ve smyslu čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv svobod.

Za další příklad komplexní právní úpravy poskytování informací lze považovat zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona je katastr nemovitostí definován jako zdroj informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické, a v neposlední řadě pro tvorbu dalších informačních systémů sloužících k těmto uvedeným účelům. Poskytování údajů z katastru nemovitostí je upraveno v § 55 a § 56 katastrálního zákona.