Kategorie

Krizové řízení Moderní veřejná správa a další činnosti obce Občanský zákoník a zákoník práce Obec jako subjekt veřejné správy Oblast dopravy Školství Sociální oblast Správní řád, přestupky, evidence obyvatel a agenda Stavební zákon a rozvoj obcí Trestněprávní odpovědnost starostů a dalších členů Účetnictví obcí Vzdělávání volených zástupců obcí Zákon o poskytování informací, ochrana os. údajů Životní prostředí, od. hospodářství, env. výchova

Kalendář akcí

Zprávy redaktorů

Obec a samospráva

SEDLÁČEK Jan 08.07.2015 00:00:00

Samospráva tvoří vedle státní správy jednu ze dvou větví veřejné správy, a to větev nezávislou a státní správě nepodřízenou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými. Sama se pak obvykle člení na samosprávu územní a zájmovou.

Samospráva tvoří vedle státní správy jednu ze dvou větví veřejné správy, a to větev nezávislou a státní správě nepodřízenou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými. Sama se pak obvykle člení na samosprávu územní a zájmovou. Samospráva je vykonávána vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky samosprávných korporací. Od státní správy se liší jednak tím, že jejím subjektem je veřejnoprávní korporace od státu odlišná, a jednak tím, že její činnost je směřována interně, zaměřena na řešení vlastních záležitostí.

Pro samosprávu je charakteristická na straně jedné její nezávislost na státu, na straně druhé je však samospráva podrobena státnímu dohledu (dozoru). Na samosprávu tudíž nutno hledět jako na demokratickou organizační formu péče o vlastní záležitosti dotčených skupin osob, nezávislou (v právem vymezeném rámci působí samostatně) a pod státním dohledem (dozorem). Samospráva se pak od státní správy liší i tím, že je vybudována na odlišných organizačních principech: v samosprávě převažují princip kolegiality, princip decentralizace a princip volební.[1]

Samosprávu můžeme zjednodušeně rozdělit na územní a zájmovou. Základní odlišnosti mezi nimi najdeme v jejich organizačním pojetí. Organizační uspořádání územní samosprávy je vázáno na územní členění státu a na v jeho rámci uplatňovanou strukturu územní samosprávy. Organizační uspořádání zájmové samosprávy je koncipováno v podstatě rezortně.[2] Dále se zde projevují i obsahové rozdíly věcné náplně, kdy územní samospráva je zaměřena všeobecně, zatímco zájmová samospráva úzce speciálně.[3]

Územní samosprávu v České republice dnes tvoří (viz. čl. 99 Ústavy ČR)

  • obce jako základní územní samosprávné celky a
  • kraje jako vyšší územní samosprávné celky

Nejnižší úroveň územní samosprávy je označována jako tzv. místní samospráva, pro vyšší úrovně se pak obvykle používá termín regionální samospráva. Obce a kraje jsou přitom (ustanovením čl. 100 Ústavy ČR) konstituovány jako územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu.

Pro úplnost je nutné v krátkosti zmínit také druhý typ samosprávy, a to samosprávu zájmovou. Zájmová samospráva je organizačně představovaná zákonem zřízenými právnickými osobami - veřejnoprávními korporacemi. Subjekty zájmové samosprávy jsou přitom subjekty veřejné správy z toho důvodu, že na tyto zákonem zřízené právnické osoby je zákonem přenesena působnost a pravomoc v oblasti veřejné správy. Zájmovou samosprávu představují dnes v České republice zejména stavovské organizace (komory a společenstva) a veřejné vysoké školy. Zájmová samospráva na rozdíl od územní v Ústavě ČR není zakotvena.

[1] Kadečka, S., Průcha P.: Správní právo – obecná část (interaktivní text) Masarykova universita Brno 2004

[2] Průcha, P.: Základní pojmy a instituty správního práva. Brno : Masarykova univerzita, 1998, str. 245.

[3] Průcha, P.:Správní právo – obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno:Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk 2004, ISBN 80-210-3350-9, str. 66.