Charakteristika územní samosprávy – druhá část (Ústavní základy)

SEDLÁČEK Jan 13.07.2015 00:00:00

Vznik územní samosprávy a její fungování vyplývá již z čl. 2 Ústavy ČR, podle něhož je lid zdrojem veškeré státní moci. Samotné zaručení obecní samosprávy pak najdeme v čl. 8. Speciální část věnovaná územní samosprávě je hlavě VII.

Vznik územní samosprávy a její fungování vyplývá již z čl. 2 Ústavy ČR, podle něhož je lid zdrojem veškeré státní moci. Samotné zaručení obecní samosprávy pak najdeme v čl. 8. Speciální část věnovaná územní samosprávě je hlavě VII. Ústava ČR přiznává obcím možnost vydávat právní předpisy. Jedná se o obecně závazné vyhlášky obcí ve věcech jejich samostatné působnosti. O právních předpisech hovoří i čl. 79 Ústavy, dle které mohou orgány územní samosprávy na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Jedná se o vydávání právních předpisů v přenesené působnosti a tyto předpisy se nazývají nařízení.

Český ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, jmenovitě Charty místní samosprávy. Charta není klasickou smlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž společenství občanů a zakládá kolektivní práva. Z toho vyplývají zvláštnosti jejího výkladu a aplikace. Pravidla jí vyjádřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná. Evropský standard územní samosprávy je vyjádřen vlastnostmi, které má samospráva smluvní strany vykazovat, resp. právy, jež má požívat. Smluvní strany mají povinnost zaručit své územní samosprávě určitý počet takových práv určených Chartou. Práva zaručená Chartou územní samosprávě smluvních stran jsou rámcová. Charta sama v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která představuje meze, ve kterých se územní samospráva bude pohybovat. Rozhodně nezaručuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákony, popř. další předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těch, které má samospráva za povinnost sledovat, její organizaci včetně podoby a postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávat majetek a její finanční zdroje.

Už vůbec Charta nečiní z územní samosprávy svrchovaná tělesa blížící se státům.[1]

[1] Nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. Pl. ÚS 34/02