Historický vývoj obecního zřízení a obecní samosprávy – počátek obecního zřízení

SEDLÁČEK Jan 10.07.2015 00:00:00

Samospráva je institutem velmi starým, jehož kořeny sahají až do starověku v podobě rané starořecké správy. Prvky samosprávy vysledujeme také ve středověku, ať už se jedná o cechy, představující profesní samosprávu, či města, jejichž rysy měly blízko k dn

Počátky procesu vytváření základů moderní státní správy, jak již bylo uvedeno, je třeba hledat již v období osvícenství. V průběhu druhé poloviny 18. století Marie Terezie postátnila jak zemskou, tak krajskou správu. V reformních zásazích do této oblasti potom pokračoval i její syn Josef II., jejichž výsledkem bylo podrobení státnímu dozoru i nejnižší instance veřejné správy. Celý proces potom vyvrcholil v roce 1848, kdy v důsledku zrušení poddanství ztratil své opodstatnění starý správní systém, jehož podstatou bylo mimo jiné, že veřejnou správu vykonávaly v první instanci patrimoniální úřady nebo magistráty.[1]

Za počátek obecního zřízení ve smyslu práva obce na samosprávu lze považovat polovinu 19. století, přesněji řečeno rok 1848. Rozhodujícím mezníkem ve vývoji rakouské státní správy se stal pochopitelně rok 1848, kdy důsledky revoluce zasáhly všechny oblasti veřejného života^{^[2]}. Revoluce smetla poddanství, vrchnostenská správa byla zrušena. Na jejím místě začala vyrůstat nová organizace samosprávy, která byla založena na myšlence o existenci „přirozených“ práv společenských útvarů na územním základě, mající jistá přirozená práva jako obdobu přirozených práv fyzických osob.[3]

Byla to jak první ústava Pillersdorffova, tak zejména návrh kroměřížské ústavy, kde se jako nezadatelná práva obce prohlašovala svobodná volba zástupců, přijímání členů do obecního svazku, správa vlastního jmění, výkon místní policie atd. Tyto zásady potom přešly i do Stadionovy ústavy vydané 20. března 1849.[4]

První právní úprava obecního zřízení spatřila světlo světa 20. března 1849 v provizorním říšském obecním zákoně, v kterém se Stadiónová ústava prováděla.

Nepochybně je tento právní předpis možno označit za naprosto zlomový v tehdejší veřejné správě. Jeho historicky mezníkový význam spočívá v tom, že takřka všechny následující právní předpisy na tomto úseku vycházely ze zásad v něm obsažených. Nejvýznamnější z nich je nepochybně ta, která hned v úvodu zákona uvádí, že “svobodná obec je základem státu”. Zákon vymezil obce (místní obce) jako základní jednotky územně správního členění státu a tato základní charakteristika jim zůstala do dnešní doby. Zákon nově rozčlenil obce podle velikosti a počtu obyvatel na města, městečka (městyse) a vesnice (vsi) a současně, pod vlivem tehdy panujících přirozenoprávních teorií, je vybavil dvojí působností - přirozenou a přenesenou. Odtud se zachoval dodnes spojený systém územní veřejné správy v České republice. Přirozená působnost, která se od roku 1945 názvoslovně změnila v samostatnou, zahrnovala “vše co se zájmu obce nejprve dotýká, a v rámci svých hranic plně obstarat může”. Tato charakteristika je blízká současnému znění § 35, odst. 1. zákona o obcích. Přenesená působnost pak byla vymezena jako “obstarání určitých veřejných záležitosti, které jsou obci svěřeny cestou delegace státem”. Zákon dále poprvé v historii zavedl i dnes známou kategorii statutárních měst. Obce si rovněž podle zákona volily své orgány. Současné zastupitelstvo a tedy nejvyšší orgán obce byl v té době nazýván obecním výborem, a jeho funkční období trvalo tři roky. Nejvyšší orgán obce si pak volil obecní představenstvo, nyní obecní radu, která byla složena z purkmistra (nyní starosty) a nejméně dvou radních. Profesionální aparát - obecní úřad byl vytvářen pouze ve velkých městech. V ostatních vykonával fakticky výkonnou působnost purkmistr.[5]

Místní obce byly tvořeny zpravidla dosavadními katastrálními obcemi zřízenými Josefem II. pro berní účely. Přitom předměstí se měla spojit s městem v jednu místní obec, rovněž malé katastrální obce nebo malé místní obce mohly být spojeny a velké obce šlo rozdělit na frakce a těmto frakcím přikázat určitou působnost.^{^[6]}

[1] Schelle, K.: Organizace veřejné správy v letech 1848 – 1948. Brno: MU, 1993, ISBN: 80-210-0792-3 45.00, str. 24

[2] Schelle, K.: Přehled vývoje organizace veřejné správy na našem území. Sborník z konference „Historie a současnost veřejné správy“. Brno: MU v Brně, 1993, ISBN: 80-210-0821-0, str. 29.

[3] Schelle, K.: Vývoj veřejné správy v letech 1848 – 1948. Praha, 2002, ISBN: 80-86432-25-4, str. 46.

[4] Schelle, K.: Vývoj veřejné správy v letech 1848 – 1948. Praha, 2002, ISBN: 80-86432-25-4, str. 46.

[5] Richter, J.: Březnové mezníky historie obecního zřízení, In Veřejná správa 2003, č. 13,

[6] Schelle, K.: Vývoj veřejné správy v letech 1848 – 1948. Praha, 2002, ISBN: 80-86432-25-4, str. 47.