Historický vývoj obecního zřízení a obecní samosprávy – od Stadionovy po Schmerlingovu ústavu

SEDLÁČEK Jan 11.07.2015 00:00:00

V předchozím článku jsme se mohli seznámit s první právní úpravou obecního zřízení zakotvenou v provizorním říšském obecním zákoně, ve kterém se prováděla tzv. Stadiónova ústava (resp. její část). Ze zásad v tomto zákoně obsažených takřka všechny následující právní předpisy na tomto úseku vycházely. Ostatně definice tzv. Přirozené působnosti, která dle tohoto právního předpisu zahrnovala “vše co se zájmu obce nejprve dotýká, a v rámci svých hranic plně obstarat může” je velice blízká současnému znění § 35, odst. 1. zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích.

Zásady obsažené ve Stadionově obecním zřízení však byly značně paralyzovány s nástupem tzv. Bachova absolutismu, i když samospráva v místních obcích zůstala ponechána. I zde se však projevila určitá omezení. Například nařízením č. 17/1852 ř.z. byla odstraněna veřejnost jednání obecních výborů. Po uplynutí tříletého volebního období obecních výborů obcí nebyly vypsány nové volby a nařízením č. 46/1854 ř.z. byly ponechány stávající obecní výbory a představenstva. Tam kde se počet představenstva nebo výboru zmenšil tak, že ani s povoláním náhradníků nebylo možné schůze konat, jmenoval ministr vnitra na návrh místodržitele chybějící členy.

V 60. letech 19. století s návratem konstitucionalismu bachovský absolutismus končí. Vydáním říjnového diplomu v roce 1860 rezignoval panovník na neomezenou vládu. V únoru roku 1861 vešla v účinnost ústava obnovující parlamentarismus (tzv. Schmerlingova ústava). Následujícího roku, tj. 1862 byl vydán rámcový říšský zákon obecní, na který navázaly samostatné zákony uvádějící v účinnost obecní zřízení Čech, Moravy a Slezska. Zřízení vycházela ze stejného základu, byla postavena na stejných principech a lišila se v podrobnostech. Zřízení například stanovila, že dosavadní obce zůstávají beze změny, ale dvě nebo více se mohou za souhlasu zemské správy politické dobrovolně sloučit. Zároveň bylo povoleno, že ty obce, které byly spojeny podle zákona z roku 1849 s jinými obcemi, se mohou rozloučit.^{^[1]}

[1] Schelle, K.: Vývoj veřejné správy v letech 1848 – 1948. Praha, 2002, ISBN: 80-86432-25-4, str. 51.