Trestné činy v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek I

Blažek Jakub 30.10.2015 00:00:00

Trestný čin páchaný v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zák

Zadávání veřejných zakázek s sebou nese mnohá rizika. Vzhledem k tomu, že se při této činnosti nakládá s veřejnými financemi, má stát zájem na ochraně dodržování právních předpisů v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek. Tato ochrana je poskytována nejen v rovině správněprávní prostřednictvím zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ale též v rovině trestněprávní.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) ve své zvláštní části upravuje několik skutkových podstat trestných činů, které mohou být spáchány v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek. Mezi tyto trestné činy patří zejména trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku. Uvedené trestné činy výslovně veřejné zakázky ve svých skutkových podstatách zmiňují, tedy se jich nelze dopustit jinak, než při zadávání veřejné zakázky. Tím ovšem výčet trestných činů, které mohou být spáchány při zadávání veřejných zakázek, nekončí. Lze si představit též spáchání trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 trestního zákoníku, pokud má být předmět veřejné zakázky financován z evropských dotací. Dále si lze představit též spáchání trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 a § 221 trestního zákoníku, nebo zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku.

Trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku

Uvedeného trestného činu se dopustí každý, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. V základní skutkové podstatě za spáchání takového trestného činu může být uložen trest odnětí svobody v délce trvání šest měsíců až tři roky, popř. trest zákazu činnosti.

Pokud však trestný čin spáchá jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny, nebo trestným činem způsobí značnou škodu (nejméně 500.000,- Kč), nebo získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch může být potrestán trestem odnětím svobody na dva až osm let. Pokud za výše uvedených okolností pachatel přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch a spáchá takový čin jako úřední osoba (tedy např. starosta či zastupitel obce), bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

Majetkovým prospěchem se rozumí jakákoliv neoprávněná výhoda, byť zpravidla půjde o peněžní plnění. Může jít ale o jakékoliv jiné protiplnění (vzájemná protislužba, pohlavní styk, získání vhodného a dobře placeného zaměstnání).[1]

Skutková podstata trestného činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku je speciální skutkovou podstatou ve vztahu k trestnému činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku. To znamená, že pokud někdo „příjme úplatek“ v souvislosti se zdáváním veřejných zakázek, bude takový trestný čin vždy posuzován podle § 256 trestního zákoníku jako trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a nikoliv jako trestný čin přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, protože jednočinný souběh uvedených trestných činů je vyloučen.[2]

JUDr. Jakub Blažek, advokát

[1] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2626.

[2] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2627.