Správní řád – jak na něj (část 19)

Kubánek Miroslav 30.10.2015 00:00:00

Článek je dalším ze série textů ke správnímu řádu a jeho aplikaci v praxi. Tentokrát se zabývá problematikou exekuce správních rozhodnutí, kde odpovídá na otázky kdo je exekučním správním orgánem, co je exekučním titulem, kde se exekuce uplatňuje a kde je

Ukončili jsme spolu, vážení přátelé, v praxi více či méně využívané části správního řádu, a nyní je před námi jakési završení všech snah správního orgánu, ovšem ne příliš oblíbené a využívané, problematika exekucí.

Především vězme, že exekuce (vynucení) je aplikovatelná pouze tehdy, pokud se správním rozhodnutím ukládá povinnost, a to povinnost plnění peněžitého, či nepeněžitého. Tedy, ten z nás, kdo rozhoduje pouze o právech („povoluje“), se exekučního řízení nemusí obávat. Základní premisa exekuční části řízení zní – pokud ten, jemuž byla správním orgánem uložena povinnost (tzv. povinný), ve stanovené lhůtě povinnost dobrovolně nesplní, přichází na řadu exekuce… Předpokladem exekuce je tedy, a to je důležité již pro správní řízení samotné, stanovení lhůty ke splnění povinnosti. Budeme velmi těžko exekuovat, pokud adresát vašeho rozhodnutí nedostal ke splnění povinnosti mezní termín, tedy lhůtu.

První věcí, kterou se musíme spolu zabývat, je nový pojem v zákoně, a to exekuční správní orgán. Přesto, že se nám to nemusí úplně líbit, exekučním správním orgánem v případě obcí je ten správní orgán, který vydal správní rozhodnutí v první instanci (v prvním stupni), tedy nejčastěji sám obecní úřad.

Druhou věcí, kterou zkoumáme, je, na základě čeho můžeme exekuci provádět. V tomto ohledu hovoří zákon o tzv. exekučním titulu, jímž je vykonatelné správní rozhodnutí (§ 74 SŘ) s uloženou povinností, nebo vykonatelný smír (§ 141 odst. 8 SŘ) s dohodnutou povinností.

Třetí otázkou je, kdo může exekuční titul uplatnit (tzv. aktivní legitimace), a kde. Exekuční titul uplatňuje především sám správní orgán, který rozhodoval v prvním stupni (v případech, kdy se má plnit jemu), nebo osoba z exekučního titulu oprávněná (účastník řízení, jemuž se má plnit na základě správního rozhodnutí či schváleného smíru). Exekuční titul lze uplatnit zejména u exekučního správního orgánu (viz odpověď na první otázku), nebo též u soudu (v tomto ohledu upozorňuji, že podle poslední právní úpravy soudy neexekuují povinnosti ve prospěch správních orgánů), případně u soudního exekutora.

Čtvrtou otázkou, na kterou si musíme odpovědět, je, podle jakého právního předpisu se exekuce bude provádět. A zde zákon rozlišuje mezi exekucemi peněžitých plnění (pokuty, správní poplatky) a exekucemi nepeněžitých plnění (např. povinnost náhradní výsadby). No, a tady je potřeba se krátce zastavit. Zatímco nepeněžitá plnění (povinnosti) se exekuují podle správního řádu, na peněžitá plnění (povinnosti) máme speciální právní předpis, kterým je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 106 odst. 3 SŘ).

Zastavme se tedy nyní u exekucí na peněžitá plnění (nejčastěji půjde o uložené pokuty).

Pozitivní zprávou pro obce může být, že podle § 106 odst. 2 SŘ mohou obecní úřady požádat o provedení exekuce tzv. obecného správce daně, jímž je podle zákona č. 185/2004 Sb. o celní správě, ve znění pozdějších předpisů, příslušný celní úřad. Tento úřad má povinnost žádosti vyhovět a exekuci provádí pro obce bezúplatně. Pozor však, celní úřad provádí exekuce peněžitých plnění pouze u povinností stanovených na základě správního řádu a nikoli podle jiných právních předpisů, tedy nebude mít povinnost exekuovat pro obce například nezaplacené místní poplatky.

Lhůta, ve které může správní orgán vymáhat plnění peněžité povahy je daňovým řádem (dále jen „DŘ“) stanovena na maximálně 20 let (§ 160 DŘ), přičemž i v tomto ohledu mi nezbývá, než upozornit, že odlišná právní úprava se týká místních poplatků, kde je maximální lhůta pro exekuci poloviční. Exekuce peněžitých plnění se v rámci DŘ nejčastěji provádějí v rámci tzv. dělené správy (§ § 161 – 162 DŘ) a samotná exekuce se řídí ustanoveními § 175 - § 237 DŘ.

Exekučním titulem, vedle toho, co stanoví SŘ, je dle DŘ i výkaz nedoplatků sestavený z evidence daní (plnění), který v tomto ohledu může nahrazovat správní rozhodnutí (například u uložených blokových pokut). Exekuce je nařizována tzv. exekučním příkazem (jímž je zahájeno exekuční řízení), a způsoby exekuce stanoví taxativně (závazně) § 178 odst. 5 DŘ. Jsou to:

• srážky ze mzdy,
• přikázání pohledávky z účtu,
• přikázání jiné peněžité pohledávky,
• prodej movitých věcí,
• prodej nemovitých věcí,

přičemž exekuční orgán je vždy povinen, v rámci principu proporcionality, použít ten způsob, který vede ke splnění povinnosti, ovšem je pro povinného nejšetrnější.

Samotná exekuce peněžitý plnění (dále „daňová exekuce“) se pak provádí podle dalšího právního předpisu, a to podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 177 DŘ), a to vydáním exekučního příkazu (dále jen „příkaz“).

Daňovou exekuci je možno za podmínek dle § 181 odst. 1 DŘ odložit a také je ji možno (případně nutno) zastavit, a to v případech podle § 181 odst. 2 DŘ.

Daňová exekuce se provádí především srážkami ze mzdy (§ 187 - § 189 DŘ), kam se řadí i srážky z jiných příjmů mzdu nahrazujících (tedy cokoli, co dlužník pobírá místo mzdy, včetně sociálních dávek). Dlužník je v případě této daňové exekuce povinen oznámit správnímu orgánu důležité okolnosti (zejména plátce mzdy či jiného příjmu, ale také skončení nároku u plátce mzdy či jiného příjmu), a to do osmi dnů od nastalé skutečnosti. Nesplnění povinnosti je sankcionováno pořádkovou pokutou do 50.000,-Kč. Vedle dlužníka má své povinnosti i plátce mzdy či jiného příjmu, a to ve stejné lhůtě a pod stejnou hrozbou sankce. Praktickou poznámkou může být, že pokud dlužník změní plátce mzdy či jiného příjmu, není podle výkladu zákona zapotřebí vydávat nový příkaz.

Daňová exekuce prováděná přikázáním pohledávky z účtu (§ 190 DŘ) především opravňuje správní orgán k informacím o účtech dlužníka u všech peněžních ústavů. V tomto případě se příkaz doručuje přednostně peněžnímu ústavu, aby ten mohl zajistit blokaci pohybu finančních prostředků na účtu ve prospěch daňové exekuce. Má-li dlužník více účtů, pak exekuční správní orgán určí pořadí účtů, z nichž se bude dluh uspokojovat.

Není-li možno uspokojit pohledávku prostředky předchozími, může exekuční správní orgán použít institutu prohlášení o majetku (§ 180 DŘ), kdy výzvou poučí dlužníka o jeho povinnostech a vyzve jej k prohlášení o veškerých okolnostech, týkajících se jeho majetku. Lhůtu k prohlášení stanovuje zákon dlužníku do 15 dnů od doručení výzvy a také stanoví, kdy není dlužník povinen výzvě vyhovět (§ 180 odst. 5 DŘ).

Jde-li o exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 191 DŘ), pak zde lze stanovit povinnost úhrady i pro pohledávku splatnou v budoucnu a exekuční příkaz se doručuje přednostně tzv. poddlužníku, tedy tomu, kdo má plnit dlužníkovi a příkazem bude zavázán plnit tomu, kdo je uveden v příkazu.

Exekuce prodejem movitých věcí je pak v DŘ upravena v § 203 – § 217, exekuce prodejem nemovitých věcí v § 218 – § 232.

Vážení přátelé, v této části textu jsme se poněkud odchýlili od samotného správního řádu, ovšem já mám za to, že účelně (nikoli však účelově), a příště se opět vrátíme k zákonu, který je předmětem tohoto pojednání. Děkuji za pochopení.