Trestné činy v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek II – trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži

Blažek Jakub 30.10.2015 00:00:00

Trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) ve své zvláštní části upravuje několik skutkových podstat trestných činů, které mohou být spáchány v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek. Mezi tyto trestné činy patří rovněž trestný in pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku.

Uvedeného trestného činu se dopustí každý, kdo se dopustí pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží tím, že

1. a) lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži,
2. b) jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži,
3. c) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, nebo
4. d) na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu.

V základní skutkové podstatě hrozí pachateli za spáchání takového trestného činu trest odnětí svobody v délce až tří let. Kvalifikované skutkové podstaty pak spočívají v tom, že pachatel opatří sobě nebo jinému značný prospěch, popř. prospěch velkého rozsahu, nebo se takového jednání dopustí jako úřední osoba (např. starosta, zastupitel obce). Nejvyšší trestní sazba za uvedený trestný čin činí 10 let.

Předmětem ochrany § 257 trestního zákoníku je zájem na řádném a zákonném provedení veřejné zakázky nebo veřejné soutěže, zejména pak aby nedocházelo k ovlivňování zájmů nebo soutěžících ve veřejné dražbě nebo veřejné soutěži. Cílem je zachování rovného přístupu všech osob k veřejným zakázkám.[1]

Skutková podstata v § 257 trestního zákoníku upravuje čtyři druhy jednání, kterým se lze dopustit spáchání výše uvedeného trestného činu. Tato jednání jsou uvedena výše pod písm. a) až d).

Ad a) Lest je jednání spočívajícím ve využití či vyvolání něčího omylu. Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí vykonaného později, přičemž násilím se rozumí i násilí na majetku. Jinou těžkou újmou se pak rozumí jakákoliv jiná hrozba (majetková újma, ztráta zaměstnání, újma na cti atd.), přičemž musí jít o těžkou újmu, což bude posuzováno vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu.

Ad b) Pod písmenem b) je uvedeno jednání spočívajícím v aktivním úplatkářství, tedy v přímém poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení majetkového nebo jiného prospěchu za účelem, aby se účastník zdržel účasti v zadávacím řízení.

Ad c) Pod písmenem c) je uvedeno jednání spočívajícím v pasivním úplatkářství, tedy jednání ve formě žádání nebo přijetí majetkového či jiného prospěchu za účelem, že se účastník zdrží účasti v zadávacím řízení.

Ad d) Čtvrté jednání směřuje k tomu, aby byla veřejná zakázka zadána za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu. K této činnosti musí dojít na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem. Vzhledem k tomu, že činnost není nijak blíže specifikována, může jít o jakoukoliv činnost v rámci jednacího řízení, nebo v soutěžním dialogu, nebo v jiném druhu zadávacího řízení. Dohodou může být v tomto případě i jakékoliv konkludentní jednání, tedy nevyžaduje se ani písemné, ani výslovné ústní ujednání.

JUDr. Jakub Blažek, advokát

[1] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2629.