Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie

Blažek Jakub 30.10.2015 00:00:00

Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 trestního zákoníku

Po vstupu do Evropské unie bylo potřeba zakotvit rovněž trestněprávní ochranu finančních prostředků čerpaných z Evropské unie. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) proto ve své zvláštní části upravuje v § 260 skutkovou podstatu trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie.

Uvedené ustanovení obsahuje dvě základní skutkové podstaty, a to v odst. 1 a odst. 2 citovaného ustanovení.

Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie se dopustí každý, kdo:

a) vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu,

b) neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem.

Za spáchání uvedeného trestného činu hrozí pachateli v základní skutkové podstatě trest odnětí svobody v délce až 3 let. V kvalifikovaných skutkových podstatách se pak trestní sazby zvyšují, a to až do výše 10 let.

Citované ustanovení chrání finanční zájmy Evropské unie, které se Česká republika zavázala chránit ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii ze dne 16. 4. 2003.

Právní úprava uvedeného trestného činu není příliš šťastná, mimo jiné proto, že neexistuje žádná limitace škody, která by měla být jednáním způsobena, jako je tomu např. u trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, jehož obligatorním znakem je způsobení škody nikoli nepatrné (5000,- Kč a více).

Finančními zájmy se rozumí výdaje a příjmy pocházející z generálního a dalších rozpočtů Evropské unie, jakož i výdaje a příjmy spravované přímo nebo na základě pravomoci delegované Evropskou unií nebo jejími orgány.[1]

Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie je trestným činem výlučně úmyslným. To znamená, že trestněprávní odpovědnost nelze uplatňovat v případě nedbalostního jednání.

Skutková podstata ad a)

Dokladem se rozumí jakákoli listina, kterou je potřeba předložit pro účely získání finančních prostředků z Evropské unie. Doklad musí být buď nepravdivý (neodpovídá skutečnosti), musí být stižen formálními či obsahovými vadami (nesprávný), nebo musí postrádat některou ze svých formálních či obsahových náležitostí (neúplný).

Nepravdivým údajem je pak takový údaj, který neodpovídá skutečnosti, hrubě skreslujícím údajem je pak takový, který je stižen zásadními obsahovými vadami, nebo postrádá některou ze svých náležitostí.[2]

Zatajením dokladu se rozumí zamlčení podstatného dokladu, tedy nejen jeho existence, ale též jeho obsahu, který může mít význam ve vztahu k získání finančních prostředků Evropské unie.

Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie se dále pachatel může dopustit tím, že výše popsaným jednáním umožní nesprávně použití či zadržování finančních prostředků z evropských rozpočtů, nebo zmenšení zdrojů některého z takových rozpočtů, tedy vytvoří reálnou možnost, že k popsanému dojde, aniž by nezbytně ve skutečnosti k takové situaci nakonec došlo.

Skutková podstata ad b)

Skutková podstata uvedená v § 260 odst. 2 trestního zákoníku pak předpokládá, že nastane porucha v podobě neoprávněného zkrácení nebo použití finančních prostředků z evropských rozpočtů. Pokud by k této poruše nedošlo, avšak pachatel by svým jednáním k této poruše směřoval, mohlo by být jeho jednání kvalifikováno jako pokus k trestnému činu poškození finančních zájmů podle §260 odst. 2 trestního zákoníku.

JUDr. Jakub Blažek, advokát

[1] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2649.

[2] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2651.