Odkud a kam kráčíš, česká školo I?

Halada Petr 30.10.2015 00:00:00

Kam směřuje vzdělávání v české škole?

V roce 2001 byla ministerstvem školství přijata nová koncepce vzdělávání v ČR – Národní program rozvoje vzdělávání, tzv. Bílá kniha. Poprvé razantněji nežli dosud poukázala na to, že suma vědomostí není tím, co rozvíjí člověka a připravuje ho na život, ale že je to především široká škála dovedností a schopností ruku v ruce s postoji, hodnotami a ... také vědomostmi. Ústředním pojmem nového vzdělávacího programu se stal, jak se později ukázalo, ne příliš šťastně zvolený výraz – klíčové kompetence. Nový program se opřel o výsledky a zkušenosti úspěšných vzdělávacích systémů ve světě a na jejich základě stanovil cíle a principy. Dobré cíle a progresivní principy. Naučit žáky učit se – osvojit si osobní strategie učení využitelné po celý život, naučit je myslet –tvořivě, logicky a kriticky, komunikovat – otevřeně a účinně, spolupracovat, využívat čtenářství k osobnímu i profesnímu rozvoji, vést děti k odpovědnosti, která je tak důležitá v osobním životě i pro fungování společnosti postavené na demokracii a svobodě ... a další.

Při naplňování cílů měl být uplatňován základní princip – individuální přístup. Každý žák měl dostat šanci pracovat na své úrovni, podle svých schopností a potřeb, šanci zažívat úspěch ze zvládnutí učiva, což je tou nejspolehlivější motivací k dalšímu celoživotnímu učení. Program inicioval postupný přechod od hodnocení formou známkování k slovnímu hodnocení, od hodnocení, které srovnává žáky mezi sebou navzájem k hodnocení, jehož prostřednictvím je žák schopen nahlížet svůj vlastní posun. Přenášet na žáky větší odpovědnost jak za vzdělávání, tak za organizaci života školy, provázat úžeji vzdělávání ve škole se životem mimo školu atd.

Školy dostaly ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy a světa velkou autonomii zvolit si svůj vlastní vzdělávací program a ten v dalších letech pozměňovat a inovovat v návaznosti na změny ve společnosti, a podle aktuálních zkušeností učitelů z realizace programu, podle potřeb a zájmů žáků.

Vzdělávací program sice stanovil cíle a principy, ale nedopracoval strategii – cestu, jak k cílům dojít, ani systém hodnocení, kterým by mohl ověřovat, nakolik se podařilo k cílům se přiblížit (na úrovni každého žáka, v úrovni práce každého učitele, jednotlivých škol a tudíž ani vzdělávacího systému jako celku). Programu chyběla mohutnější podpora finanční, materiální, metodická i politická, a tak postupně ztrácel nejen podporu státu, ale i důvěru pedagogické veřejnosti.

Od vytvoření Národního programu rozvoje vzdělávání – Bílé knihy – uplynulo téměř 15 let. Mnohé z myšlenek, principů a cílů jsou stále aktuální, ale svět za 15 let pokročil, mění se vzdělávací systémy v Evropě a ve světě a Česká republika s nimi chce udržet krok.

V roce 2014 byla vypracována Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, připraven ke schválení je Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání.

Tvůrci nových koncepcí poučeni zkušenostmi z realizace předchozího programu vzdělávání vyšli z předpokladu, že méně znamená více a pro období let 2015 až 2020 vybrali z plejády cílů, úkolů a opatření jen některé. Prioritně ty, na které poukázaly místní a mezinárodní šetření a které jsou v souladu s evropskými i světovými vzdělávacími trendy. Na ně bude zaměřena pozornost a jim věnována větší podpora státu. Neruší se platnost RVP, zůstávají v platnosti hlavní cíle a principy i vytvořené školní vzdělávací programy (ŠVP). Smyslem vzdělávání i nadále zůstává podpora kvality lidského života – rozvoj potenciálu každého dítěte, žáka a studenta, příprava na život osobní, rodinný, občanský i profesní, rozvoj schopností žít ve společnosti a udržovat, chránit a rozvíjet její kulturu v nejširším smyslu toho slova. Jako červená nit se vine současným vzděláváním podpora schopností celoživotně se učit.