Obce a poskytování informací (9)
Břeň Jan 30.10.2015 00:00:00
Formy poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb.
Ustanovení § 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) upravuje rámcově formy poskytování informací, které se děje buď na základě žádosti o poskytnutí informace, anebo zveřejněním informace.
Na základě § 4 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. jsou povinné subjekty povinny poskytovat informace žadateli na základě žádosti o poskytnutí informace, anebo zveřejněním (informace jsou zveřejňované buď povinně ze zákona anebo jsou zveřejňované dobrovolně). Vymezení zveřejněné informace obsahuje ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. [zjednodušeně řečeno se zveřejněnou informací rozumí taková informace, kterou lze opakovaně (prakticky neomezeně po dobu fyzické existence nosiče obsahujícího danou informaci) vyhledat a získat]. Příkladem povinně zveřejňované informace jsou zejména informace uvedené v § 5 zákona č. 106/1999 Sb., který zároveň upravuje postup (pravidla) pro poskytování informací zveřejněním (samozřejmě i u zveřejňovaných informací se použijí příslušná ustanovení o omezení poskytování informací uvedená v § 7 až 12). V případě poskytování informací na základě žádosti se z hlediska procesního postupuje podle § 13 a násl., přičemž hmotně právní podmínky pro omezení poskytování informací jsou uvedeny v již zmíněných § 7 až 12).
Rozdíl mezi oběma způsoby poskytování informací je zjevný – zatímco v případě zveřejněných informací je počet příjemců těchto informací neurčitý (předem neurčený), ve druhém případě je konkrétní žadatel o informaci vždy znám (ať již se jedná o žadatele, který je fyzickou či právnickou osobou). V souvislosti s poskytováním zveřejněných informací se však samotný pojem „žadatel o poskytnutí informace“ jeví jako nepříliš vhodný, neboť tento „pouze“ pasivně přistupuje k již zveřejněné informaci (např. na webových stránkách), aniž by o ni aktivně žádal.
Pokud povinný subjekt poskytuje informaci zveřejněním (nezávisle na tom, zda povinně či dobrovolně), je na základě § 4 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. povinen poskytnout ji zásadně ve všech jazycích (jazykových verzí) a formátech (formách), ve kterých byla tato zveřejněná informace vytvořena. Je-li tedy např. informace vytvořena v listinné i v elektronické podobě, musí ji povinný subjekt zveřejnit (zpřístupnit) v obou těchto formách.
Pokud je informace zveřejněna v elektronické podobě, což v současné době patrně převažuje (např. většina textů se píše v textových editorech), musí být tato informace slovy zákona „zveřejněna i ve formátu, jehož specifikace je volně dostupná a použití uživatelem není omezováno“, tedy musí se jinými slovy jednat o takový formát, který je tzv. „otevřený“. Je-li například informace vytvořena ve formátu DOC, který není otevřeným formátem, pak pro její zveřejnění ji povinný subjekt musí vytvořit i v otevřeném formátu, např. RTF (textový formát) nebo PDF (dokumentový popisovací formát). Obecně mezi další otevřené formáty náleží např. JPEG (obrázkový formát), PNG (obrázkový formát), HTML/XHTML (značkovací jazyk), Vorbis (audio formát) WebM (video formát), atd.