Obce a poskytování informací (15)

Břeň Jan 30.10.2015 00:00:00

Omezení práva na přístup k informacím ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

V ustanovení § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), je upraven druhý typ omezení práva na přístup k informacím, který se vztahuje k ochraně soukromí a osobních údajů. Podle citovaného ustanovení platí, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.

Ochrana osobnosti, projevů osobní povahy a soukromí fyzické osoby

Ochrana osobnosti, projevů osobní povahy a soukromí fyzické osoby je obecně upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který rozvádí (konkretizuje) základní práva obsažená v Listině základních práv a svobod a v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách.

Občanský zákoník ochranu osobnosti deklaruje v úvodním ustanovení § 3 odst. 2 písm. a), ve kterém jsou uvedeny základní právní zásady soukromého práva: každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.

Příslušná právní úprava je v občanském zákoníku obsažena v oddíle šestém (Osobnost člověka) v rámci druhé hlavy (Osoby) první části (Obecná část) – § 81 až 117; v oddíle pátém (Jméno a bydliště člověka) v rámci druhé hlavy (Osoby) první části (Obecná část) – § 77 až 80 a v oddíle třetím (Způsob a rozsah náhrady) v rámci třetí hlavy (Závazky z deliktů) čtvrté části (Relativní majetková práva) – § 2951 až 2971.

Ochrana osobnosti není předmětem úpravy pouze v občanském zákoníku, ale lze ji nalézt i v dalších zákonech (např. v tiskovém zákoně č. 46/2000 Sb. se jedná o právo na odpověď a právo na uveřejnění dodatečného sdělení; dále lze zmínit i trestní zákoník č. 40/2009 Sb. a zde upravené trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, či zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s úpravou přestupků proti občanskému soužití).

Demonstrativní výčet dílčích osobnostních práv obsahuje generální klauzule v § 81 občanského zákoníku, podle něhož je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, přičemž ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

Ochranu některých dílčích osobnostních práv občanský zákoník konkretizuje, a to právo na jméno (§ 77 až 79), právo na podobu (§ 84 až 85, § 87 až 90), právo na soukromí (§ 86, § 90) a ochranu života a zdraví (§ 99 až 117).

Tzv. zákonné licence jsou upraveny v § 88 až 89 občanského zákoníku. Zmiňme např. úřední licenci upravenou v § 88 odst. 2, když oproti předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. se toto oprávnění rozšiřuje v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. Nadále platí výčet chráněných hodnot, a to podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam. Svolení tak není třeba, pořídí-li se nebo použijí-li se na základě zákona k úřednímu účelu.

Vědecká a umělecká licence a licence zpravodajská je upravena v § 89 občanského zákoníku. Dopadá na taxativně vyjmenované aspekty osobnosti – podobizny a obrazové a zvukové záznamy. Bez svolení se mohou pořídit nebo použít přiměřeným způsobem k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

Ochrana osobních údajů

Ochrana osobních údajů je výslovně zakotvena již v Listině základních práv a svobod, podle jejíhož čl. 10 odst. 3 má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Právním předpisem, který v souladu s právem Evropské unie, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí, upravuje mj. práva a povinnosti při zpracování osobních údajů, je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.