Přestupky – malé trestní řízení (část 3)

Kubánek Miroslav 01.10.2015 10:39:44

Článek je třetím textem v problematice přestupků a přestupkového řízení. Nejprve se vrací k systematice zákona o přestupcích, a pak již se zabývá přestupkovým řízením, konkrétně jeho zahájením a okruhem účastníků řízení s jejich procesními právy, včetně účastníků mladistvých.

Problematiku přestupků a přestupkového řízení, jak již bylo uvedeno dříve, upravuje zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (ZoP). Zákon se člení do čtyř částí, kde první část, část obecná (§ 1 – § 20), upravuje základní právní pojmy, jako je pojem přestupku, zavinění, působnost zákona, sankce, ochranná opatření, ustanovení o mladistvých a odpovědnost za přestupek. Druhá část zákona, část zvláštní (§ 21 – § 50), obsahuje skutkové podstaty jednotlivých přestupků a konkrétní sankce či ochranná opatření. Třetí část zákona, „Řízení o přestupcích“ (§ 51 – § 88a), upravuje procesní pravidla přestupkového řízení, jakožto speciální úpravu vzhledem ke správnímu řádu. Nakonec pak zákon uzavírá čtvrtá část, „Společná, přechodná a závěrečná ustanovení“ (§ 89 – § 98), včetně vybraných ustanovení novel.

ZoP byl mnohokrát novelizován a je nutné vždy pracovat s aktuálním zněním. V současné době spatřila světlo světa další novela, která je publikována ve sbírce zákonů pod č. 204/2015 Sb. Tato novela je pro praxi orgánů obcí zajímavá mj. tím, že část zde obsažených změn nabývá účinnosti již 01. 10. 2015, zatímco část změn až 01. 10. 2016. Na tuto skutečnost bude reagovat další text.

Přestupková řízení jsou v zásadě vedena ex offo, tedy z úřední povinnosti, a to na základě oznámení přestupku (§ 67 ZoP). Oznámení podává státní orgán, obec, nebo fyzická či právnická osoba. Vedle oznámení je impulsem pro zahájení řízení o přestupku taktéž vlastní zjištění přestupkového orgánu, případně postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Přestupkový orgán má pak 60 dnů na to, aby se vypořádat se skutečností, zda zahájit přestupkové řízení, věc postoupit příslušnému orgánu, či věc odložit. Oznamovatel má být vyrozuměn o opatřeních pouze za předpokladu, že o to požádal (§ 67 odst. 4 ZoP). V tomto ohledu se tedy s oznamovatelem pracuje obdobně jako je to u podnětu, který známe ze SŘ, na základě zásady procesní ekonomie obsažené v § 6 SŘ. Oznamovatel přestupku, obdobně jako osoba podávající podnět, nebude také většinou účastníkem přestupkového řízení (viz dále), a nejspíše bude mít v případném řízení o přestupku postavení svědka. Zahájí-li přestupkový orgán řízení, děje se tak oznámením zahájení řízení obviněnému z přestupku (kdy s tímto oznámením lze spojit i nařízení ústního jednání). Oznámení o zahájení řízení musí nutně obsahovat vymezení skutku, pro který je řízení vedeno, včetně právní kvalifikace, tedy uvedení ustanovení zákona, které skutek upravuje. Uvedené náležitosti jsou podstatné pro uplatňování práv obviněného. Právní kvalifikace přitom není nutně definitivní a v průběhu řízení je možno skutek překvalifikovat, o čemž je ovšem vždy třeba bezodkladně zpravit obviněného.

Výjimkou z obecného pravidla jsou přestupková řízení zahajovaná na návrh, tzv. návrhové přestupky. Výčet návrhových přestupků obsahuje § 68 ZoP a jsou to přestupky podle:

• § 49 odst. 1 písm. a), urážka na cti (s povinností přestupkového orgánu pokusit se o smír mezi účastníky řízení - § 78 ZoP),
• § 49 odst. 1 písm. b), ublížení na zdraví z nedbalosti, a d), přestupky proti výkonu práv národnostních menšin, obojí spáchané mezi osobami blízkými (přičemž praktici přestupkového práva vědí, že v tomto ohledu byl v zákoně po jistou dobu určitý zmatek),
• § 50, přestupky proti majetku, spáchané mezi osobami blízkými,
• § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu (z. č. 361/2000 Sb.), dopravní nehoda s ublížením na zdraví, spáchané mezi osobami blízkými.

Osobami blízkými jsou pro účely zákona příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťuje jako újmu vlastní (což je nutno prokázat) - § 68 odst. 4 ZoP.

Návrh na zahájení řízení podává u příslušného správního orgánu tzv. postižený jednáním pachatele, či jeho zákonný zástupce, resp. opatrovník, a to do tří měsíců ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl (nejčastěji kdy byl přestupkem spáchán), nebo kdy se dozvěděl o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Uvedená lhůta je lhůtou propadnou (prekluzivní) a zároveň hmotněprávní, což s sebou přináší některé právní důsledky. Především nelze prominout její zmeškání, a pak návrh musí v této lhůtě „dojít“ příslušnému správnímu orgánu. Náležitosti návrhu upravuje § 68 odst. 2 ZoP, přičemž praxe dospěla k závěru, že i vadami trpící návrh je návrhem¹. Praxe také vedla spor o to, kdo je povinen poučit postiženého o právu podat návrh na zahájení přestupkového řízení, a dospěla v návaznosti na § 4 SŘ k závěru, že povinnost svědčí přestupkovému orgánu (a nikoli orgánu Policie ČR).

S ohledem na charakter přestupkového řízení, a zejména v návaznosti na to, o jaký typ řízení konkrétně jde, vymezuje se různě okruh účastníků přestupkového řízení. Účastníkem přestupkového řízení je vždy obviněný z přestupku. V řízeních ex offo to dále může být poškozený (ten, komu byla způsobena majetková škoda), a to tehdy, pokud uplatní u přestupkového orgánu nárok na náhradu škody². Postižený přestupkem může být poškozeným, ovšem nutně nemusí, pokud mu majetková škoda nevznikla (více k této otázce v části věnované novele zákona). V řízení na návrh je účastníkem řízení dále vždy navrhovatel, který má právo dispozice s řízením (právo vzít návrh zpět), ovšem s povinností v takovém případě (a nejen tehdy) nahradit náklady přestupkového řízení (§ 79 odst. 1 ZoP). O nebezpečí náhrady nákladů musí být navrhovatel přestupkovým orgánem poučen. Stranou ponechávám vlastníka věci zabrané, jakožto účastníka některých řízení.

Od věci není krátce se zastavit u procesních práv jednotlivých účastníků řízení, neboť jejich postavení není procesně rovné. Jediným zcela „plnoprávným“ účastníkem řízení, s jakýmsi „výsostným“ postavením je obviněný. Ten má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, ten není nikterak procesně omezen. Ba naopak. Obviněný nesmí být nucen k přiznání, ani k výpovědi, obviněný nenese důkazní břemeno, pro obviněného neplatí tzv. koncentrační zásada podle § 82 odst. 4 SŘ, kdy v odvolání nelze použít argumenty, podklady či důkazy, které nebyly použity u I. instance³. Obviněný se také vždy může odvolat proti celému rozhodnutí přestupkového orgánu. Ostatní účastníci jsou na tom výrazně hůře. Především mají důkazní povinnost, tedy nesou důkazní břemeno o svých tvrzeních. Poškozený se pak může odvolat pouze do výroku o náhradě škody, navrhovatel pouze do výroku o vině obviněného, případně do výroku o své povinnosti nahradit náklady řízení.

Zákon se v § 19 zabývá zvláštním postavením mladistvých pachatelů přestupků (15 – 18 let věku). Zejména pak, mladistvý obviněný má zákonné právo na projednání přestupku v „řádném“ řízení s ústním jednáním, nelze tedy v jeho případě rozhodovat v řízení příkazním. Zákon dále snižuje horní hranici sankcí v případě mladistvých na polovinu, maximálně 2.000,-Kč /od 01. 10. 2015 maximálně 5.000,-Kč/, v blokovém řízení (které je oproti příkaznímu řízení u mladistvého možné) nelze uložit pokutu nad 500,-Kč a v určitých případech nad 1.000,-Kč /od 01. 10. 2015 maximálně 2.500,-Kč/. Omezeno je i používání ochranných opatření. O řízení s mladistvým musí být vyrozuměn zákonný zástupce mladistvého a orgán sociálněprávní ochrany dětí (§ 74 odst. 2 ZoP), jimž se doručuje i rozhodnutí přestupkového orgánu, a kteří mají právo jménem mladistvého podat proti rozhodnutí přestupkového orgánu odvolání (§ 81 odst. 1 ZoP). Mladistvý však je zásadně oprávněn činit úkony v řízení sám svým jménem, a to včetně úkonů v blokovém řízení.

Příště několik slov k postupům přestupkového orgánu a vedení řízení.

¹Závěr poradního sboru ministra vnitra ČR ke správnímu řádu č. 102/2011 (http://www.mvcr.cz/clanek/zavery-poradniho-sboru-ministra-vnitra-ke-spravnimu-radu.aspx)

²Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 08. 2007, sp. zn. 2 As 73/2006, Právní věta: Poškozený, který v přestupkovém řízení neuplatnil nárok na náhradu škody a který není ani navrhovatelem tohoto řízení, nemá postavení účastníka přestupkového řízení ve smyslu § 72 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Pokud taková osoba podá žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, které se týká pouze viny a trestu obviněného z přestupku, soud takovou žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

³Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp.zn. 1 As 136/2012