Přestupky – malé trestní řízení (část 4)

Kubánek Miroslav 01.10.2015 10:42:16

Článek je čtvrtým textem v problematice přestupků a přestupkového řízení. Zabývá se přestupkovým řízením, včetně úkonů před jeho zahájením, tedy podáním vysvětlení, blokovým a příkazním řízením, a aspekty řízení „řádného“. Nakonec analyzuje kdo může být na obci přestupkovým orgánem.

Pojďme krátce pohovořit o možnostech a povinnostech přestupkového správního orgánu při projednání přestupků, přičemž o postupech podle SŘ se zmíníme jen okrajově, neboť byly předmětem minulé série Správní řád – jak na něj.

Pouze u přestupků vedených ex offo realizují se úkony před zahájením řízení, kam především patří podání vysvětlení (§ 60 ZoP). Podobně jako v řízeních dle SŘ, vysvětlení je povinen podat „každý“, zejména oznamovatel – postižený, přičemž podání vysvětlení může být odmítnuto za podmínek obdobných odmítnutí svědecké výpovědi. Za bezdůvodné odmítnutí podání vysvětlení, případně za nedostavení se k podání vysvětlení bez závažných důvodů, lze uložit pořádkovou pokutu do výše 5.000,-Kč. Pokud přestupkový orgán neshledá, že je zde důvod pro postoupení věci, případně pro odložení věci (nejčastěji z důvodu podle § 66 odst. 3 písm. a) ZoP, i když podle ustálené judikatury se věc odkládá nejspíše proto, že nejde o přestupek, a o odložení vždy se vždy vyrozumí i oznamovatel – postižený, pokud byl přestupkem přímo dotčen), vstupuje do řízení samotného.

Jak se zahajuje řízení ex offo (a také řízení o návrhu) jsme již hovořili – viz třetí část série. Je-li řízení o přestupku zahájeno ex offo a nemáme-li v řízení poškozeného, může vždy přestupkový orgán řešit věc v blokovém řízení (§ 84 a násl. ZoP), přičemž od 01. 10. 2015 je hranice sankce v blokovém řízení zvýšena na max. 5.000,-Kč.

Nelze-li použít tuto cestu, pak, není-li obviněným mladistvý, nejde-li o návrhový přestupek, či nemáme-li v řízení poškozeného, může přestupkový orgán použít příkazní řízení (§ 87 ZoP). Sankce v příkazním řízení může být uložena pouze do výše dle § 13 odst. 2 ZoP (za zachování zásady zákazu reformace in peius – viz druhá část série), kdy od 01. 10. 2015 je hranice sankce v příkazním řízení zvýšena na max. 10.000,-Kč. Půvab příkazního řízní u přestupků tkví (na rozdíl od příkazního řízení podle SŘ) v tom, že se v rámci něj neúčtují náklady řízení. Podá-li si obviněný do 15 dnů od doručení příkazu odpor, přestupkové řízení pokračuje „řádným“ způsobem, pokud ne, nabude příkaz právní moci a bude mít účinky rozhodnutí o přestupku, přičemž musí obsahovat náležitosti takového rozhodnutí – viz dále.

Jde-li o návrhový přestupek, nebo nepodařilo-li se vyřešit věc v blokovém, resp. příkazním řízení, musí proběhnout „řádné“ řízení o přestupku.

S ohledem na zásadu ústnosti (viz druhá část série), musí být především přestupkovým orgánem nařízeno ústní jednání ve věci, kam je nutno předvolat všechny účastníky, s možností použití prostředků k zajištění řádného průběhu řízení podle § 58 a násl. SŘ. Ústní jednání lze konat i bez obviněného, a to pouze tehdy, pokud se bez náležité omluvy nedostaví, či účast odmítne.

Základním dokumentem řízení o přestupku je protokol, který musí mít náležitosti podle § 18 SŘ.

Přestupkový orgán je povinen, ve smyslu § 50 odst. 3 SŘ zjistit „všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch“ obviněného, a to činí shromažďováním podkladů pro rozhodnutí, včetně důkazů. Judikatura se opakovaně zabývala otázkou použití foto, audio, či video záznamů jako důkazů ve správním řízení, ovšem závěry nejsou pro právní praxi přestupkových orgánů zcela jednoduché a přípustnost důkazu musí vždy projít tzv. testem proporcionality¹. Otázka ostatních důkazů a jejich hodnocení podléhá plně SŘ. Přestupkový orgán nesmí v žádném případě zapomenout na povinnost dát účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a jejich právo vyjádřit se k nim (§ 36 odst. 3 SŘ, viz část 8 série Správní řád – jak na něj).

Velmi významnou skutečností u přestupkového řízení je lhůta, ve které je možno přestupek projednat, resp. o něm rozhodnout (§ 20 ZoP). Lhůta k projednání přestupku a (pravomocnému) rozhodnutí o něm činí 1 rok od spáchání přestupku (od 01. 10. 2015 jsou to roky dva!!), přičemž jde o lhůtu propadnou. To znamená, že po uplynutí této lhůty je nutno řízení zastavit (§ 76 odst. 1 písm. f) ZoP), případně odložit (§ 66 odst. 3 písm. e) ZoP).

A nakonec, proběhne-li řádné řízení o přestupku a není-li zde důvod k zastavení řízení, vydá přestupkový orgán rozhodnutí o přestupku. Rozhodnutí, kromě obsahových a formálních náležitostí, které stanoví § 68 a § 69 SŘ, musí obsahovat ještě náležitosti podle § 77 ZoP, plus některá další hodnocení. Především musí rozhodnutí o přestupku obsahovat ve výroku:

• popis skutku, tedy CO, KDE a KDY se událo,
• výrok o vyslovení viny
• od 01. 10. 2015 formu zavinění,
• druh a výměru sankce,
• rozhodnutí o nákladech řízení ve výši podle prováděcího právního předpisu²,
• případně rozhodnutí o započtení doby zákazu činnosti, či rozhodnutí o ochranném opatření,
• případně rozhodnutí o náhradě škody.

S náhradou škody lze ovšem poškozeného, v případě, že škoda nebyla obviněným uznána, či nebyla jednoznačně prokázána, odkázat do tzv. adhezního řízení k civilnímu soudu.

V odůvodnění rozhodnutí o přestupku je pak nutno se vypořádat s výší uložené sankce³.

Rozhodnutí se oznamuje buď ústním vyhlášením, či doručením stejnopisu rozhodnutí. Pokud přestupkový orgán vyhlašuje (nejlépe za přítomnosti všech účastníků řízení) rozhodnutí ústně, dospěla právní praxe k závěru, že je nutno, aby se účastníci vzdali nároku na písemné oznámení doručením stejnopisu rozhodnutí. Nejlépe pak, když se navíc vzdají práva na odvolání. Takto může nabýt rozhodnutí přestupkového orgánu právní moci již okamžikem vyhlášení při ústním jednání. Pokud je ovšem po ústním vyhlášení rozhodnutí přesto doručeno, zůstávají účastníkům zachována jejich práva od doručení. Rozhodnutí o přestupku zatím není možno doručit veřejnou vyhláškou (§ 80 ZoP) – více viz následující text.

Je-li přestupkovým orgánem komise k projednání přestupků, jako zvláštní orgán obce podle § 106 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a § 52 písm. a) ZoP, pak jako kolegiální orgán dospěje k rozhodnutí hlasováním, které je vyjádřeno v protokolu o hlasování (§ 134 SŘ). Tento protokol je ve spise uložen v zapečetěné obálce a slouží jen pro účely přezkoumání rozhodnutí odvolacím orgánem, tedy není zde právo do něj nahlížet.

Mimochodem, kdo že může být na obci přestupkovým orgánem?

• obecní policie pro blokové řízení,
• komise k projednávání přestupků jako zvláštní orgán obce, která je povinna podle § 134 odst. 5 SŘ, jako kolegiální orgán, jednat podle jednacího řádu,
• komise rady obce, je-li jí svěřen výkon přenesené působnosti po projednání věci starostou s ředitelem krajského úřadu dle § 103 odst. 4 písm. c) obecního zřízení, přičemž předsedat musí osoba se zvláštní odbornou způsobilostí či právnickým vzděláním. I pro jednání komise se pak použije ustanovení § 134 SŘ,
• obecní úřad, není-li zřízena komise k projednání přestupků ani komise s výkonem přenesené působnosti, a není-li uzavřena veřejnoprávní smlouva s jinou obcí, ale také pro věci, které se řeší v rámci působnosti ORP,
• jakákoli jiná fyzická osoba, pověřená orgánem příslušným k projednávání přestupků podle § 84 odst. 3 PoZ, a to pro blokové řízení.

Opravnými prostředky se spolu nebudeme zabývat, neboť ty se řídí obecně pravidly SŘ s výhradou bezvýjimečné reformace in peius, zmíněné již výše.

Vážení přátelé, abychom učinili přestupkovému právu zadost „cele“, zakončíme příště naše krátké pojednání ustanoveními novely ZoP, tedy ustanoveními zákona č. 204/2005 Sb., účinnými k 01. 10. 2016.

¹srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. 2 As 45/2010 - „I za situace, kdy kamerový záznam pořízený soukromou osobou, který zasahuje do sféry osobnostních práv zaznamenané osoby, nebyl pořízen s jejím souhlasem či v souladu se zákonnými výjimkami, není jeho použitelnost pro potřeby dokazování ve správním řízení zcela vyloučena. V těchto případech je vždy nutno poměřit legitimitu cíle, kterého mělo být pořízením záznamu dosaženo, na straně jedné a přiměřenost užitého postupu na straně druhé. Je tak vždy nutno uvážit, zda v konkrétním případě může nad ochranou osobnostních práv dotčeného subjektu převážit zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání a především pak ochrana ústavně zaručených práv pořizovatele takového záznamu.“

²vyhláška č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

³srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 06. 2009, sp. zn. 9 As 62/2008