Nová slova ve veřejné správě VI: Evropské fondy - od koheze ke konkurenceschopnosti

Dorňák Libor 07.10.2015 20:02:44

Co čekat od nového programového období

Nová slova ve veřejné správě VI: Evropské fondy - od koheze ke konkurenceschopnosti

Poslední díl našeho miniseriálu o nových slovech ve veřejné správě, nebudeme věnovat ani tak novým slovům, jako novým myšlenkám, myšlenkám, které nevítáme a rovnou ani nemáme rádi. Podoba operačních programů na léta 2014 – 2020 vyvolala přinejmenším rozpaky a rozčarování. Mnozí starostové si zvykli na evropské peníze a očekávali, že jejich příliv bude pokračovat. Priority EU se však změní, ale než v hněvu zvednete pěst a začnete nadávat, věnujte pozornost následujícím řádkům.

Programové období 2007 – 2013 zůstane, i přes všechny své chyby, dobou výjimečnou. Příprava tehdejších operačních programů byla totiž ovlivněna velkým rozšířením EU o řadu nových zemí, převážně z východní Evropy. Základním heslem se stala „koheze“ - snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů. Cílem operačních programů se stalo, aby (obrazně řečeno) horská silnice ve slovenských Tatrách byla stejně dobrá jako tatáž silnice v bavorských Alpách.

Jenomže právě v tomto období se světem přehnala krize (přesněji několik různých krizí) a my nyní musíme čelit nepříjemné pravdě. Ve víru každodenních starostí bylo snadné přehlédnout zprávy ze vzdáleného globálního světa. Některé mluvily o tom, že Čína se zbavuje zaměření na levnou, méně kvalitní výrobu a pomocí gigantických investicí do technologií a výzkumu začíná kráčet stejnou cestou jako USA, jiné o tom, že dělníci v mexických a brazilských továrnách již dosahují zručnosti svých evropských protějšků, či zprávy kolik chudých zemí následuje úspěšné vzory a nabízí levnou pracovní sílu. Ano, toto jsou zprávy ze vzdáleného, globálního světa, ale tyto události si nakonec našly cestu do každé vísky, zaklepaly na dveře každé domácnosti – v podobě nezaměstnanosti či vyšších cen energií.

Evropa na tyto události musela reagovat. Na našem kontinentu již nejde o sbližování úrovní regionů, ale o to nejpodstatnější – o práci a blahobyt obyvatel. Jasněji a jasněji je vidět, že pouhá píle, zručnost či tradice k přežití již nestačí, ostatně připomeňme si, že u soustruhu již nejde o šikovnost soustružníkovu, nýbrž o obratnost programátora, že české sklo je mimořádná značka, ale jako řemeslný výrobek, ne když jde o průmyslově výrobky, např. varné konvice. Proto je zřejmé, že jedinou cestou, jak udržet výrobu (což je skutečně jediný skutečný zdroj blahobytu) jsou lepší technologie, větší a odvážnější inovace, a to vše podmíněno lepším vzděláním (ovšem nikoliv „produkcí“ neužitečných držitelů diplomů) a přístupem k investicím.

Programové období 2014 – 2020 se proto již neponese v duchu koheze, ale snahou o rozvoj konkurenceschopnosti, o zvýšení počtu šikovných a chytrých lidí.

Mgr. Libor Dorňák