Vývoj sociální politiky I.

Stalmach Ladislav 07.10.2015 20:30:57

Od pravěku po osvícenství

S přimhouřením oka můžeme o počátcích sociální politiky hovořit už v pravěku. Tehdejší sociální uspořádání společnosti je nazýváno rodová solidarita. Samozřejmě nevznikaly žádné instituce, ale v rámci rodu byly řešeny problémy potřebných členů společenstva.

Se vznikem prvních státních celků vzniká politika označována jako autokratický paternalismus.

Skutečnou sociální politiku již můžeme zaznamenat v antickém Řecku. Zákonodárce Solón¹ ve svých reformách z let 594 - 593 př. n. l. zrušil dluhy a zavedl pojem „nejnižší příjem“. První „sociální dávky“ byly vypláceny nemajetným invalidním občanům Atén. Důvodem těchto opatření nebyla solidarita s chudými, ale spíše obava, aby tato vrstva společnosti neohrožovala chod státu.

Solidaritu ve smyslu nezištné pomoci druhé lidské bytosti přineslo až křesťanství, kdy péči o sociálně potřebné převzala církev. Nástup křesťanství přináší novou myšlenku – věčný život. Ta relativizuje světské hodnoty a podřizuje je hodnotě vyšší. Život podle Kristova učení se tak stává cestou do Království božího a hodnoty jako moc, bohatství a zdraví se podřizují této absolutní hodnotě. V Evropě se na základě křesťanství rozvíjí filantropie. Na rozdíl od antického Řecka, kde byla sociální politika součástí státní politiky, středověký přístup k sociálním otázkám je neinstitucionální, založený na dobrovolnosti.

Církevní charita samozřejmě nemohla sama odstranit chudobu a hlubokou majetkovou nerovnost mezi lidmi a tak s dalším příspěvkem na cestě k sociálně ideální společnosti přišli utopisté², kteří si ve svých dílech „vysnili“ ideální státy. Tomas More vydal svou knihu Utopia na začátku šestnáctého století a ideální stát v jeho pojetí se kromě pacifismu nebo náboženské tolerance vyznačoval také rovností lidí. Francisi Baconovi, který se také řadí mezi utopisty, se již některé ideály podařilo uplatnit v praxi.

Další posun ve vývoji sociální politiky znamenalo o sto let později osvícenství, které přímo kritizovalo církev a feudální výsady a naopak prosazovalo myšlenky rovnosti mezi lidmi. K významným představitelům osvícenství patří Montesquieu, Voltaire nebo Rousseau. Na základě učení osvícenců je v Evropě postupně zaváděna povinná školní docházka.

¹ https://cs.wikipedia.org/wiki/Sol%C3%B3n

² https://cs.wikipedia.org/wiki/Utopie