OZ chrání osobnost člověka detailněji, nicméně natáčet jednání zastupitelstva lze

Prudíková Dana 08.10.2015 14:10:10

Natáčení jednání druhých lidí spadá do sféry jejich osobnostních práv, které jsou v občanském zákoníku řešeny mnohem detailněji, než podle staré právní úpravy (§ 81 an. OZ).

Zákoník deklaruje, že je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. „Pane doktore, kde mám svoji nohu,“ ptal se kdysi v jednom slavném českém filmu pacient mladého doktora Štěpána Šafránka. Protože nová právní úprava například podrobně řeší, že každý má právo dozvědět se, jak bylo naloženo s částí lidského těla, musel by dnes Štěpán informace o končetině shánět. Stejně tak má člověk právo rozhodnout, jak bude naloženo s jeho tělem po smrti, může předem rozhodnout i o svém pohřbu. Je-li člověk uzavřen v léčebně bez souhlasu, dostane právo na styk se svým důvěrníkem, zástupcem či podpůrcem bez přítomnosti jiných osob a na přezkum nezávislým lékařem.

Podobu a soukromí člověka lze zaznamenat stejně jako za staré právní úpravy jen s jeho svolením. Existují však výjimky (tzv. zákonné licence) – pro úřední, vědecké či umělecké účely nebo pro účely zpravodajství. Nově zákoník počítá s dalšími dvěma výjimkami, a to k ochraně práv osob (např. pořízení si záznamu bez souhlasu zaměstnavatele o jeho šikaně v práci nebo o skutečných důvodech ukončení pracovního poměru) nebo když někdo veřejně vystoupí v záležitostech veřejného zájmu (z hlediska místních samospráv může být v tomto kontextu zajímavá informace, že se tímto pravidlem vyřešilo dilema z dřívějška, zda lze či nelze nahrávat jednání zastupitelstva – v souladu s logikou občanského zákoníku již nyní není sporu, že taková jednání ve veřejném zájmu nahrávat a vysílat na internetu jde).

Výjimky umožňující zásahy do soukromí jiného nicméně nesmí být využívány nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka, tzn. zákoník se snaží citlivě vyvažovat, kde převažuje veřejný zájem na zveřejnění informací (tzn. pokud by například zaznamenaný výstup zastupitele byl vytrhnut z kontextu a tento záznam byl z důvodu dlouholetého sousedského sporu a osobní revanše umístěn někam na erotické stránky, zajisté by se o výjimku, která umožňuje zasáhnout do osobnostních práv, nejednalo a takové jednání by právní ochrany nepožívalo).

Osobnost člověka je v pojetí nového občanského zákoníku více chráněna i skrze nároky plynoucí z ochrany osobnosti, jinak řečeno skrze to, co lze za zásah do osobnostní sféry člověka požadovat. Tyto principy se totiž také mění, a to ve prospěch poškozeného. Již nebude stačit omluva, jak tomu ve většině případů bylo za staré právní úpravy. Posiluje se totiž zvláště náhrada nemajetkové újmy v penězích, která byla dříve konstruována jako výjimka, pokud jiné možnosti nedostačovaly. Nyní se situace obrací: zadostiučinění za zásah do osobnosti musí být poskytnuto primárně v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob (např. omluva) skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Výši finanční satisfakce určí soud, přičemž náhrada musí odčinit i případné duševní útrapy, které byly poškozenému způsobeny. Z dalších možností lze například žádat soud o zdržení se dalších zásahů do osobnosti člověka (např. požadovat, aby dále nebyly šířeny letáky s nepravdivými informacemi) nebo odstranění následků takových zásahů (např. odstranění nepravdivých informací z internetu).

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.