Reforma veřejné správy po roce 1989

SEDLÁČEK Jan 08.10.2015 23:45:48

Reformu veřejné správy v České republice můžeme členit do jednotlivých fází. Cílem reformy veřejné správy bylo zvýšení kvality výkonu veřejné správy, její modernizace a informatizace, zvýšení profesionalizace úředníků a v neposlední řadě přiblížení státní správy k občanům uskutečňováním její decentralizace a dekoncentrace.

Reformu veřejné správy v České republice můžeme členit do jednotlivých fází. Cílem reformy veřejné správy bylo zvýšení kvality výkonu veřejné správy, její modernizace a informatizace, zvýšení profesionalizace úředníků a v neposlední řadě přiblížení státní správy k občanům uskutečňováním její decentralizace a dekoncentrace. [1]

V první fázi reformy veřejné správy došlo k revitalizaci obcí na samosprávných principech v roce 1990, které navázaly na činnost zrušených národních výborů. Hlavním bodem první fáze reformy bylo naplnění čl. 99 Ústavy ČR vznikem krajů jako vyšších územních samosprávných celků, jejichž vytvoření bylo svěřeno samostatnému ústavnímu zákonu. Tento zákon byl přijat až v roce 1997, jako ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2000 a nově vytvořil 14 vyšších územních samosprávních celků - krajů. K přijetí vlastního zákona o krajích a stanovení termínů voleb do krajských zastupitelstev však došlo až v roce 2000 přijetím zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o krajích).

Zároveň se zákonem o krajích byla přijata řada dalších zákonů, mj. zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a především z pohledu této práce klíčový nový zákon o obcích, zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení).

Následná druhá fáze reformy byla spojena především s ukončením činnosti okresních úřadů k 31. 12. 2002. Jejich působnost byla přenesena na obce a kraje, popř. na orgány státní správy (např. Pozemkový úřad, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových aj.). Svoji roli při rušení okresních úřadů sehrála nepochybně také skutečnost, že tyto úřady byly - jako prvek systému dvojkolejné správy - v přímém rozporu s filozofií tzv. spojeného modelu, o jehož zavedení rozhodlo usnesení Poslanecké sněmovny ČR.[2]

Tímto se u nás v rámci veřejné správy začal uplatňovat tzv. smíšený systém či model, kdy orgány územní správy vykonávají vedle samostatné působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý zákonem stanovený díl místní státní správy).

Převážná většina kompetencí zrušených okresních úřadů byla převedena do tzv. přenesené působnosti obcí a v menším rozsahu do tzv. přenesené působnosti krajů.

V souvislosti s tímto přesunem působností bylo nutno změnit a doplnit stávající soustavu obcí. Zákonem č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, byl vytvořen systém rozlišující tři různé kategorie obcí podle rozsahu výkonu přenesené působnosti.

Zvolený smíšený systém klade velké nároky na odpovídající vnímání a zejména uskutečňování vzájemných vztahů mezi státem a územními samosprávami při zabezpečování a uskutečňování úkolů státu jejich prostřednictvím a stejně tak i vztahů mezi „vyšší“ a „nižší“ územní samosprávou. Je nutné poznamenat, že vztah mezi obcemi a kraji je založen na respektování autonomie samosprávného postavení obcí, kdy krajům je přiznáno vyšší, nikoliv však nadřízené postavení.[3]

Dosud stále probíhající třetí fáze reformy veřejné správy má za úkol směřovat ke zkvalitnění výkonu veřejné správy orgány územní samosprávy a dále k dokončení reformních opatření i na úrovni orgánů centrální správy. Zatímco předchozí reformní kroky přinesly daleko výraznější změny v organizaci územní správy než v jejím konkrétním obsahu, tak v rámci třetí fáze je pozornost primárně upřena na obsahovou stránku reformy veřejné správy, která souvisí s otázkami účinnosti správy, správní kultury, etiky, modernizace, informatizace apod.

[1] Postránecký, J.: Reforma veřejné správy v České republice. In Grospič, J., Vostrá, L.: Reforma veřejné správy v teorii a praxi: Problémy veřejné správy v České republice, Maďarské republice, Polské republice a Slovenské republice. Sborník z mezinárodní konference, Třešť, 22. – 24. října 2003. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, ISBN: 80-86473-71-6, str. 14.

[2] Klusáček, P.: Problematika malých obcí v České republice s ohledem na chod a efektivitu správy. Doktorská disertační práce. Brno: Masarykova univerzita 2008,  str. 43

[3] Průcha, P.: Správní právo – obecná část. 6. doplněné a aktualizované vydání. Brno:Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk 2004, ISBN 80-210-3350-9, str. 171 a 182