Cíle, obsah a výsledky vzdělávání

Halada Petr 25.10.2015 08:34:40

Dlouhodobý záměr vzdělávání v České republice

Rámcový vzdělávací program nastavil cíle vzdělávání, které se snaží školy naplňovat prostřednictvím svých školních vzdělávacích programů. I když se zatím nepodařilo státu vyhodnotit, do jaké míry se nastavené cíle školám, potažmo celému vzdělávacímu systému, podařilo naplnit, zdá se, soudě podle iniciovaných reformních opatření, že, co se cílů týče, nemusíme očekávat jejich radikální proměny. Pravděpodobně dál bude platit směřování k maximálnímu rozvoji osobního potenciálu každého žáka, rozvoji klíčových dovedností, k získání základní úrovně gramotnosti v jednotlivých vzdělávacích oblastech, k rozvoji osobnostních, sociálních a pracovních kompetencí, které   umožní žákům začlenit se do společnosti a obstát jak v osobním a rodinném, tak společenském a pracovním životě. Ukazuje se, že i nastavené principy (tendence, zásady....) jsou stále aktuální a dostatečně progresivní, že ani v tomto směru k významným změnám dojít nemusí. I po patnácti letech bude platit princip individuálního přístupu k dětem postavený na dobré znalosti jejich osobnostních vzdělávacích předpokladů, možností a potřeb a to jak dětí „zdravých“, tak těch, které mají se vzděláváním obtíže a handicap různých forem znevýhodnění. I v nových dokumentech se upřednostňuje výuka v heterogenních skupinách, kde se vzdělávají a vychovávají v jednom kolektivu slabší i nadané děti zároveň. Nová není ani tendence přecházet od sumativního hodnocení k formativnímu, poskytovat žákům (učitelům a školám) průběžnou zpětnou vazbu a využívat ji pro zvýšení kvality výuky a výsledků učení.

Tomuto tématu se důkladně věnuje Dlouhodobý záměr vzdělávání. Ten navíc přináší i některé nové prvky, iniciuje takové nastavení školních vzdělávacích programů, které by umožňovaly pružněji reagovat na změny ve společnosti, průběžně je aktualizovat. Záměr jde ale ještě dále a rozvíjí myšlenku vzdělávání pro budoucnost, nutnost připravovat žáky nejen na předvídatelnou budoucnost, ale i na budoucnost nepředvídatelnou. Rozvíjet u dětí takové dovednosti, které jim pomohou obstát v rychle se měnící společnosti (zejména v oblasti práce). Z tohoto důvodu klade Dlouhodobý záměr větší důraz na digitální vzdělávání, práci s informacemi, vybavování škol moderními technologiemi, neboť ty se stanou s velkou pravděpodobností pro každého absolventa škol primárním zdrojem celoživotního učení.

Dlouhodobý záměr i Strategie vzdělávání dávají velký důraz na rozvíjení schopnosti celoživotně se učit, na takový přístup k žákům a jejich učení, který „nezablokuje“ jejich motivaci vzdělávat se i po opuštění školní docházky. DZ má prioritní zaměření na oblast práce, polytechnickou výchovu a kompetence, které jsou důležité pro uplatnění absolventů na trhu práce.

Oba dokumenty jdou dál v představě o inkluzi, výuce v heterogenních skupinách, začleňování dětí s různými formami znevýhodnění do základního vzdělávacího proudu, zabránění trendu vyčleňovat žáky do speciálních škol pro děti nadané i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Větší pozornost v období let 2015 – 2020 by měla být zaměřena na lokality sociálně vyloučených skupin občanů.

Z dokumentů je patrné, že priority vzdělávací politiky reagují na národní, evropské a celosvětové vzdělávací a společenské trendy (např. srovnávání států na základě testování gramotností). V různých obdobích je dán větší akcent na některé oblasti rozvoje. V současné době je upřednostňována konkurenceschopnost a sní související akcent na čtenářskou, matematickou a informační gramotnost, polytechnické vzdělávání a kompetence související s uplatnitelností na trhu práce, princip rovných příležitostí včetně širší inkluze a akcent na přípravu dětí ve školách k celoživotnímu vzdělávání.

Klíčovým dokumentem pro základní školy zůstává jejich školní vzdělávací program, paralelně s ním by měl vzniknout nový dokument – vize a strategie rozvoje školy. Ta předpokládá, že si každá škola vyhodnotí aktuální úroveň poskytovaného vzdělávání, nastíní úroveň, na kterou se v určitém časovém období chce dostat a navrhne cestu (strategii), jak na to půjde.

Zatímco v dokumentu České školní inspekce Kvalitní škola je nezastupitelným hráčem číslo jedna ředitel školy, Strategie předpokládá širší vedoucí tým obohacený o pedagogy mentory. Oba dokumenty pak iniciují efektivní komunitní participaci všech aktérů vzdělávání včetně rodičů na vytváření školního prostředí, klimatu i vzdělávací strategii školy.

Staronovým prvkem je odpovědnost škol za kvalitu poskytovaného vzdělávání. Po vzoru moderních inspekčních systémů chce Česká školní inspekce proměnit svou roli kontrolního orgánu, který vyhodnocuje úroveň vzdělávání a „straší“, k instituci pomáhající, která bude napomáhat školám vyhodnocovat jejich vzdělávací úroveň a případně poskytovat radu, jak zkvalitnit slabší oblasti. Do jaké míry bude škola na intervence inspekce reagovat, je na ní samé, její odpovědnosti.

Všechny zmíněné dokumenty se shodují v tom, že je třeba zkvalitnit přípravu budoucích učitelů a jejich další profesní vzdělávání, vytvořit systém kariérního postupu. Do velké míry panuje shoda i v tom, co by mělo být obsahem dalšího vzdělávání:

Dovednost uplatnit ve výuce princip rovných příležitostí, umění pracovat se žáky v heterogenní skupině a přitom umožnit každému z nich rozvíjet se v zóně svého nejbližšího rozvoje vlastním tempem a způsobem až na hranici svých možností k maximálnímu rozvoji vzdělávacího potenciálu. Umění diferencovat výuku.

Schopnost pracovat se žáky s různými formami znevýhodnění, využívat podpůrná opatření – inkluzi.

Dobrá znalost pedagogicko – psychologických charakteristik a předpokladů žáků a dovednost uplatňovat je ve výuce, kompetence v oblasti interakce učitele se žákem.

Dobrá znalost didaktiky a metodiky jak systematicky a koncepčně rozvíjet klíčové kompetence (dovednosti, vědomosti, postoje a hodnoty) komunikační, rozumové ... Znalost oborových didaktik, dovednost uplatňovat je ve vzdělávání, a tak přispívat k vyšší úrovni oborových gramotností.

Umění pracovat s cíli výuky, promýšlet výuku a plánovat didaktické postupy, jak ke stanoveným cílům dojít. Vést žáky k tomu, aby si oni sami dokázali stanovovat postupné cíle, hledat k nim cestu a vyhodnocovat její efektivitu (provádět sebehodnocení).

Schopnost učit integrovaně, zařazovat průřezová témata a učit v kontextu místních podmínek.

Dovednost sledovat pokrok každého žáka, poskytovat mu zpětnou vazbu, sumativní a formativní hodnocení, schopnost využívat ke zkvalitnění výuky hodnotící nástroje, vyhodnocovat výsledky vlastní práce a sledovat posun výsledků učení každého žáka.

Dovednost motivovat a vést k celoživotnímu učení.

Znalost nových trendů ve vzdělávání i trendů vývoje společnosti a aplikovat je do výuky: informační a digitální technologie, otevřené vzdělávací zdroje.

Předpokládá se znalost učebních materiálů a vzdělávacích zdrojů (i alternativních) pro předměty vlastní aprobace, tvorba vlastních učebních materiálů.

Ochota učit se od kolegů, využívat kolegiální podporu, zvýšit úroveň mentorských dovedností učitelů, kteří dosáhnou třetího stupně kariérního postupu.