Individuální trestní odpovědnost

Blažek Jakub 31.10.2015 14:42:49

Existuje v ČR kolektivní trestní odpovědnost? A co je to individualita trestní represe?

Ačkoliv se v některých známých případech trestního stíhání zastupitelů či radních může zdát, že zastupitelé a radní coby členové kolektivního orgánu nesou též kolektivní trestní odpovědnost, není tomu tak. České trestní právo stojí na principu individuální trestní odpovědnosti. K dovození trestní odpovědnosti je tak nezbytné, aby každá konkrétní osoba (každý člen zastupitelstva obce či rady obce) naplnil všechny znaky skutkové podstaty nějakého trestného činu, a to vč. tzv. subjektivní stránky trestného činu.

V praxi to znamená, že jednání každého člena zastupitelstva obce musí být orgány činnými v trestním řízení hodnoceno a posuzováno samostatně. V případě, že tedy nastane trestně relevantní následek, nejčastěji v podobě vzniku škody obci, je nezbytné, aby orgány činné v trestním řízení u každého zastupitele individuálně posuzovaly, do jaké míry k tomuto trestně relevantnímu následku přispěl.

Přitom například „trestní odpovědnosti každého z členů zastupitelstva obce, který hlasoval pro schválení nevýhodného prodeje nemovitého majetku obce, nebrání ani skutečnost, jestliže rozhodoval jako člen kolektivního orgánu obce. Ke schválení prodeje nemovitého majetku obce se totiž vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce (§ 87 zákona o obcích), takže všichni členové zastupitelstva představující tuto většinu, bylo-li jí dosaženo, se bezprostředně podíleli na přijetí takového rozhodnutí zastupitelstva obce, přičemž každý z nich měl stejný hlas. Proto i trestní odpovědnost za schválení a důsledky rozhodnutí přijatého zmíněnou většinou, pokud bylo učiněno v rozporu s povinností členů zastupitelstva obce řádně spravovat majetek obce (§ 38 a násl. zákona o obcích), mohou nést všichni členové zastupitelstva obce, kteří hlasovali pro schválení určitého rozhodnutí, jímž byla způsobena škoda na majetku obce.[1] Jinými slovy si lze představit trestní stíhání celého zastupitelstva, resp. všech zastupitelů hlasujících pro rozhodnutí, jehož přijetím dojde k trestně relevantnímu následku.

Na druhou stranu, je potřeba zkoumat, do jaké míry byl ten který zastupitel s okolnostmi rozhodování obeznámen, do jaké míry mu byly známy podklady k hlasování, a konečně, jakým způsobem hlasoval. Je přirozené, že předkladatel nějakého návrhu je s problematikou, o níž se má hlasovat, obeznámen lépe, než ostatní zastupitelé. Stejně tak je podstatné, zejména ve větších obcích (městech), kdo připravuje příslušné podklady pro rozhodnutí. Není totiž vyloučené, aby byla trestní odpovědnost dána např. u úředníka územního samosprávného celku, který např. připraví nepravdivé či zfalšované podklady pro hlasování zastupitelstva, byť o předmětném rozhodnutí sám nehlasuje a sám o sobě tedy nemůže zapříčinit trestně relevantní následek.

Starostové, resp. zastupitelé se přitom musí spoléhat obvykle na podklady, které jim připraví někdo jiný. Pro dovození případné trestní odpovědnosti pak bude podstatná tzv. subjektivní stránka trestného činu. Pokud se tedy např. „laické osoby spolehnou na informace advokáta, jako osoby práva znalé, aniž by měly nějaké věrohodné signály, z nichž by mohly dovodit nesprávnost takových informací, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění ve vztahu k vzniku tvrzené škody na podkladě jejich jednání v právním smyslu.“ [2] Z uvedeného je tedy patrné, že v případě, že zastupitelé nemají žádnou pochybnost o podkladech, na základě kterých činí své rozhodnutí, nemohou být trestně odpovědní v případě, že se podklady ukáží posléze jako chybné.

JUDr. Jakub Blažek, advokát

[1] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 827/2010.

[2] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 848/2010