Okolnosti vylučující protiprávnost III

Blažek Jakub 06.11.2015 09:27:43

Co je svolení poškozeného, přípustné riziko, oprávněné použití zbraně

Kromě nutné obrany a krajní nouze, které byly, jako okolnosti vylučující protiprávnost rozebrány v předchozích dvou dílech, považuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen jako „trestní zákoník“) za okolnosti vylučující protiprávnost svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně.

Svolení poškozeného

Svolení poškozeného je v trestním zákoníku upraveno v § 30. Podle uvedeného ustanovení trestný čin nespáchá ten, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. To znamená, že nepůjde o trestný čin, pokud dochází k takovému zásahu do práv jiné osoby, se kterými daná osoba může volně disponovat a takový zásah nebude zasahovat do práv třetích osob. Jestliže se tedy někdo např. zmocní cizí věci sice bez předchozího souhlasu vlastníka, ale se zřetelem na poměr k vlastníkovi a na okolnosti případu důvodně předpokládá, že by vlastník, kdyby byl přítomen souhlas dal, a vlastník dodatečně skutečně souhlas dá, je stupeň nebezpečnosti činu z hlediska objektivního i subjektivního nepatrný, takže nejde o trestný čin.[1]

Svolení poškozeného musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný. Souhlas musí být dobrovolný, určitý, vážný a srozumitelný. Pokud je souhlas dán dodatečně je pachatel beztrestný pouze mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

Závěrem podotýkám, že podle § 30 odst. 3 trestního zákoníku není možné, s výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, dát svolení k ublížení na zdraví nebo usmrcení.

Přípustné riziko

Přípustné riziko definuje trestní zákoník v § 30 odst. 1 následovně: Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

Uvedená okolnost vylučující protiprávnost dopadá zejména na výzkumnou a vědeckou činnost, při níž může vznikat určitá míra rizika, že dojde k zásahu do zájmů chráněných trestním zákoníkem.

Aby byla vyloučena protiprávnost přípustného rizika, musí být splněny následující podmínky:

• jednání musí být podniknuto v rámci zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce
• jednání musí být podniknuto v rámci společensky prospěšné činnosti,
• jednání je výsledkem rozhodování mezi různými alternativami,
• rozhodnutí musí být učiněno v souladu s dosaženým stavem poznání a aktuálními informacemi (lege artis),
• společensky prospěšného výsledku nelze dosáhnout jinak,
• činnost nesmí ohrozit život nebo zdraví, pokud k ní není dán souhlas v souladu s jiným právním předpisem,
• chtěný výsledek nesmí být neúměrný podniknutému riziku,
• činnost nesmí odporovat jinému právnímu předpisu než trestnímu zákoníku, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti,
• činnost se nesmí příčit dobrým mravům.

Oprávněné použití zbraně

Poslední okolností vylučující protiprávnost je oprávněné použití zbraně. Podle § 32 trestního zákoníku nespáchá trestný čin ten, kdo oprávněně použije zbraň v mezích stanovených jiným zákonem. Existuje-li tedy zákonné zmocnění užívat zbraň, nebude trestné, pokud v souladu s takovým zákonem někdo zbraň skutečně použije. Toto ustanovení dopadá zejména na použití zbraně ozbrojenými

JUDr. Jakub Blažek, advokát

[1] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve sbírce rozh. tr. pod č. 25/1986.